V nedávném vyjádření poslanec Alena Schillerová z hnutí ANO přirovnala koalici SPOLU k sňatkovému podvodníkovi. Vysvětlila, jak se tyto subjekty spojují před volbami s cílem získat výhody, podobně jako by takový podvodník chtěl obratně využít partnera ke svým vlastním cílům. Schillerová poukazuje na to, že zatímco pravý sňatkový podvodník si chce zajistit občanství silného státu a tím pádem dostupnost různých sociálních dávek, strany SPOLU usilují o poslanecké platy a další výhody spojené se zastupitelskou funkcí.
Podle Schillerové se po volbách strany v rámci koalice rozdělují stejně rychle, jak vznikly. Své hlasy shromažďují do jednoho „košíčku“, aby po volbách mohly jednotlivě čerpat ze zdrojů určených pro oblast veřejné politiky. Tím prý narážejí na způsob, jakým manipuluje celá situace kolem legislativního procesu; svévolně prodlužují jednání a brání tak důležitým hlasováním o zákonech.
Schillerová rovněž argumentuje tím, že spojování stran není nic neobvyklého v politice obecně, avšak ve specifickém případě koalice SPOLU je tato spolupráce pouze nástrojem k přežití bez jasné hodnotové základny či společného cíle mimo snahu získat místo v Parlamentu. Zde upozorňuje na skutečnost, že TOP 09 i KDU-ČSL jsou aktuálně hluboko pod pěti procenty podpory voličů – což vzbuzuje otázky o jejich opravdovém mandátu reprezentovat občany.
Naše hnutí do budoucna navrhlo legislativní změnu: zamezit těmto stranám rozdělení do tří samostatných klubů poslanců po volebním vítězství. Tak navržená myšlenka narazila na značný zájem veřejnosti; lidé reagovali pozitivně a nabízí se zde také argumentace ohledně věcného propojení mezi nimi a morálními hodnotami jako jednotná entita.
Při diskusi nad ústavními otázkami zmínil jeden právník nutnost respektowania sdružovacích práv poslanců podle jejich vlastních preferencí. Ale podle Schillerové by měl tento princip platit také pro vymezení konkrétních privilegií spojených s místy ve vládě – jednoduše řečeno: Pokud složí slib jako celek spolupracující síly pod jednou střechou, mělo by to mít i materiální odraz.
Tento problém tedy nastoluje široké spektrum otázek ohledně transparentnosti a etiky politických praktik u nás i dopadu těchto kroků na důvěru veřejnosti vůči politickému systému vůbec. Závěrem lze říci, že otevřenost a upřímnost v politice zůstává klíčovým aspektem pro budování zdravějšího vztahu mezi voliči a jejich představiteli.