Politika se v současnosti zaměřuje především na mediální vzhled a narativy, které ovlivňují názor veřejnosti. Ing. Antonín Seďa ze SOCDEM varuje, že taktika “strašení” má za cíl udržet podporu vládní koalice mezi voliči. Strany v koalici využívají různé příklady hrozeb, aby mobilizovaly své základny, čímž chtějí zakrýt nedostatky ve své politice a nepopulární kroky.
Opoziční síly mají právo kritizovat vládní opatření, neboť dopady politiky vlády pocitují běžní občané – snižování životní úrovně a zvyšující se bezpečnostní rizika jsou jen některými z těchto účinků. Podle Seďy strany vládní koalice místo rozvoje konkrétních řešení raději vyhledávají vnitřního i vnějšího nepřítele pro posílení svého postavení u voličů.
Předvolební analýzy ukazují, že strategii založenou na strachu mnozí lidé považují za účinnou; pomáhá to také obestřít mlčení okolo minulých skandálů a napojení členů vlády na problematické prostředí. Vláda a její spojenci se opírají o podporu médií pro šíření svých narativů, které míří hlavně na ty ekonomicky silnější občany, zatímco ti s méně stabilním zázemím často nevědí o skutečných důsledcích této politiky.
V posledních letech dominuje české politice pravicový diskurs – jak od aktuální vlády, tak od opozice. Většina pravicových stran odmítá spravedlivější daňovou reformu či změny v penzijním systému a místo toho preferuje systém dávek nebo příspěvků na bydlení. Tento přístup naznačuje ignoranci vůči skutečným potřebám obyvatelstva.
Seďa také poukazuje na tendence českých politických elit zabývat se otázkami moci namísto reálného zastupování zájmů voličských skupin. Práce s narativem “my vs. oni” vede k tomu, že lidé nejsou zapojeni do dialogu o podstatných otázkách jejich každodenních životů.
Celkově lze konstatovat, že strategie jako “strašení” mají krátkodobý efekt bez reálných pozitivních dopadů pro širokou společnost. Politická kultura by měla směřovat ke konstruktivním debatám namísto jednoduchého vytváření rozporuplných obrazů reality s cílem zachovat mocenskou pozici jedné či druhé strany.