Senátor Martin Bednář ze strany ANO 2011 vyjádřil silné obavy ohledně navrhovaného paragrafu, který považuje za nástroj k zastrašování společnosti. Vzhledem k historickým zkušenostem si nepřeje opakování situací, kdy se ve jménu státu zneužívají právní předpisy. Je přesvědčen o tom, že je nutné pečlivě zvážit možné důsledky schválení nových zákonných ustanovení.
V rámci diskuse se senátor zaměřil na problematiku získání státního občanství a zmínil možnost pozměňovacího návrhu, který by mohl vyjmout některé části původního návrhu zákona. Poukázal na to, že přechodná ustanovení mohou narušit důvěru žadatelů o občanství v právní stát a v jejich legitimní očekávání. Senátor je znepokojen dlouhými čekacími lhůtami na rozhodnutí ohledně žádostí o státní občanství a poukazuje na nejasnosti spojené s jeho udělením.
Další část projednávaného zákona zahrnuje nový trestný čin pro neoprávněnou činnost pro cizí moc, kterému se Bednář rovněž věnoval. Podle něj tento krok může negativně ovlivnit svobodu slova a právo jednotlivce vyjadřovat názory na veřejných platformách, jako jsou sociální sítě. Kritickou perspektivu k tomuto trestnému činu zaujal také Nejvyšší soud ČR: popsal nové legislativní ustanovení jako vágní a potenciálně nebezpečné pro aplikační praxi.
Senátor citoval i názor odborníků, kteří upozornili na nedostatečnou přesnost v definici nového trestného činu. Může to vést k jeho širokému výkladu ze strany orgánů činných v trestním řízení, což by mohlo zásadním způsobem ovlivnit činnost soudnictví po dlouhá léta bez jasných precedentních rozhodnutí.
Bednář dále připomíná historické události z minulosti jako varovný signál pro současnou legislativu. Jiří Přibáň například zmiňuje osudy osobností odsouzených politickým režimem 50. let minulého století jako ukázku toho, jak špatné aplikace zákonů mohou vést až ke tragédiím jednotlivců.
Je jasné, že senátor podkantuje důležitost právního státu a předkládání návrhů bez skrytých agend či ambicí omezovat základní lidská práva a svobody obyvatelstva. Jeho apel trvá nejen nynějších sentimentálních vzpomínech ale také hledáním praktických řešení aktuálních problémů takového charakteru ve společnosti dnes – chce-li poskytnout pojistku proti opakovaným chybám historie.
Na závěr bychom neměli zapomenout – podle Bednáře je nezbytné podpořit kvalitní pozměňovací návrhy takovým způsobem, abychom nemuseli být svědky situací označenými “ve jménu republiky”. Jen tak můžeme ochránit demokratické hodnoty v našem státě před nežádoucím zastrašováním ze strany moci.