Senátor Michael Canov vyjadřuje zklamání nad tím, že premiér Andrej Babiš odmítá podat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu ohledně nejmenování Filipa Turka ministrem ze strany prezidenta Petra Pavla. Canov by rád viděl, jak by Ústavní soud v tomto případě rozhodl. Zastává totiž názor, že prezident má právo jmenovat nebo nejmenovat jednotlivé kandidáty bez nutnosti uvádět důvod.
V této situaci se nabízí dvě možnosti pro další postup. První variantou by mohlo být, že politická situace se změní a Motoristé (strana související s částí politického spektra) se rozhodnou jmenovat někoho jiného na post ministra. Druhou možností je, že Petr Macinka zaujme pozici dvou ministrů současně.
Canov také diskutuje o tom, zda může být Andrej Babiš nakonec přinucen kompetenční žalobu podat. Tento krok by podle něj mohl mít dalekosáhlé důsledky pro budoucnost politiky v České republice a vyjasnit roli prezidenta a parlamentu při jmenování ministerských pozic.
Na otázku jeho osobního názoru na tuto problematiku dodává, že dlouhodobě věří ve správnost svého stanoviska od dob Václava Havla až po současné úřady. Vnímá to jako klíčovou debatu o mocenských pravomocích v českém právním systému.
Kromě toho aktuální debata ukazuje na složitost vztahů mezi jednotlivými institucemi státní moci ale i mezi politiky samotnými. Chtě nechtě se tak celá situace stává příležitostí pro revizi stávajících pravidel a normativních rámců kolem jmenování vládních představitelů.
V závěru lze říci, že otázka kompetenční žaloby a vztahu mezi premiérem a prezidentem reflexivně ovlivňuje nejen atmosféru v politice, ale i důvěru občanů ve fungování státních institucí. Budoucnost nás všechny potencionálně zavede do období změn nejen na politické scéně ale také v našem pohledu na úlohu Prezidenta České republiky vzhledem k jeho připravenosti zasahovat do vlády prostřednictvím svých pravomocí.