Senátor Michael Canov z hnutí Starostové a nezávislí (SLK) otevřeně kritizoval současnou situaci v oblasti stanovení platů pro představitele státní moci, což označil za skandální. Podle jeho názoru by Senát měl především „držet hubu a krok“, čímž zdůraznil tlak, který je na něj vyvíjen ze strany Sněmovny a vlády. Tato záležitost se týká nedávného rozhodnutí Ústavního soudu, které změnilo způsob výpočtu platů, avšak do dnešního dne nebylo nalezeno žádné řešení.
Ústavní soud v květnu vydal nález, který zrušil určitou část legislativy týkající se výpočtu mezd. Soudci byli hodnoceni podle koeficientu 2,822 založeného na průměrné mzdě. Nález bude účinný od začátku roku 2025 a úkolem zákonodárců je navrhnout nové řešení do konce roku 2024. Canov upozornil na to, že dosud nikdo nenavrhl nové pravidlo pro výpočet platů představitelů státní moci.
Dále uvedl, že situace nemá alternativní rozuzlení jinak než porušení standardních zásad právní jistoty tímto způsobem retroaktivity. „Nevíme totiž vůbec jakým způsobem by měly být platy stanovovány,“ poznamenal Senátor Canov s tím, že Will and disruption of established norms může mít dalekosáhlé důsledky.
Vzhledem k tomu, že úkol vyřešit situaci ležel na vládě i Sněmovně téměř půl rok bez jakéhokoli pokroku mohl nastat enormní tlak na Senát kvůli termínům schvalování měsíc před koncem roku 2023. Zákon byl schválen ve Sněmovně teprve před pár dny a už bylo požadováno rychlé projednání ze strany senátorů.
Canov také zmínil nutnost podpořit vzhled návrhu zákona takového jak byl zaslán ze Sněmovny k ministerskému podpisu prezidentovi republiky bez dalšího blížení či zrady vůči původním hodnotám a principům normotvorby. Upozornil ale také na možné obavy některých kolegů o následky případných hlasování pro tento zákon jen proto aby stihl lhůty veřejného zájmu bez provedení skutečného rozboru jeho efektivnosti nebo dopadu.
Legislativcova připomínka ukázala i možnost posunout nabytí účinnosti novely do poloviny února jako přijatelnou variantu k dispozici jednotlivým zainteresovaným stranám.Podařila by se vyhnout nejasnostem bez narušení již zaběhlých praktik správy financí veřejných institucí během kolísavých období vyplácení mezd za uplynulé periody.Senátor Canov (KDU-ČSL) v komentáři prohlásil, že Senát by se měl řídit pokyny a mlčet, když jde o politické otázky. Tento názor vyjadřuje pocity mnoha politiků ohledně roli horní komory, která by měla především dodržovat směrnice a rozhodnutí Společné sněmovny. Canov uvedl, že pokud se vrátí legislativní návrh zpět do Sněmovny, nebude to mít zásadní dopad na harmonogram výplaty platů ve veřejném sektoru.
V případu schvalování platových změn pro soudce a další úředníky může poslanecká sněmovna rozhodnout už 11. února. Pokud však nedojde k odhlasování usnesení nebo přijetí jakýchkoliv pozměňovacích návrhů do 16. února, délka procesního zpoždění by mohla být delší než očekáváno.
Canov představil detailně svůj komplexní pozměňovací návrh obsahující šest položek. Tyto změny jsou zaměřeny na vypuštění ad hoc platové základny pro soudce na rok 2025, což bylo kritizováno nejen jím samotným, ale také jeho kolegy v legislativním výboru.
V rámci prvního pozměňovacího návrhu A1 Senátor zdůraznil problematičnost zachování vyobrazené platové základny v zákoně poté, co byl dříve tento prvek zrušen Ústavním soudem. Podle něj takto nastavené nahrávání důvodového dokladu naprosto opomíjí fakta a mohlo by skončit dalším problémem s neúspěšnými žalobami ze strany soudců.
Odborníci na právní otázky podporují Canovu iniciativu k odstranění neplatných paragrafů z navrženého zákona tím víc poté, co prezident Soudcovské unie ČR ostře kritizoval obsah důvodové zprávy vzbuzující nějakou dávku nedorozumění ohledně růstu platu pro soudce v roce 2024.
Je kladeno důrazné varování: Pokud se nezdaří vzít v úvahu podmínky okolností spojených s touto oblastí legislativy občanského práva a případná stížnost bude předána Ústavnímu soudu opakovaně za stejný důvod jako dříve řešené případy – situace by mohla některým vůdcům způsobit nemalé právní komplikace během celého procesu schvalování novely zákona o platech státních zaměstnanců.Senátor Canov, který reprezentuje stranu SPD, vyjádřil názor, že Senát by měl držet “hubu a krok”. Tímto výrokem naráží na situaci týkající se projednávání platových základů a zásahů do platové legislativy. Recentní rozhodnutí Ústavního soudu se dotýká navýšení platových základů pro jednotlivé představitele státu, kdy zvýšení plánované na rok 2025 nyní činí pouze 0,6 %, což je pokles oproti původním očekáváním.
Podle důvodové zprávy byl návrh zákona projednán sice dne 15. října 2024, nicméně nebyl řádně předložen zástupcům soudní moci. To budí pochybnosti o souladu s požadavky Ústavního soudu na zapojení soudců do takového procesu. Reprezentanti soudní moci se tak o konkrétním návrhu dozvěděli až po jeho schválení vládou skrze veřejné zdroje a samy projednávané informace neobsahují žádnou komplexní ekonomickou analýzu.
Zdá se také, že cílem tohoto postupu je oddálit navýšení platových základen až do roku 2026, kdy má být zaveden tzv. “automat” pro platy státních představitelů jako výsledek dřívějších kompromisních dohod mezi různými mocemi ve státě. Tento přístup může být považován za účelový – zatímco jinak by měly platy růst bez nějakých omezení.
Canov nadále varoval před možností ostudy pro Senát v případě neúspěchu u Ústavního soudu ohledně této problematiky v roce 2025. Zmínil také nutnost pozměňovacích návrhů k zákonu s cílem napravit nespravedlivá omezení zdrojovaných činností státní moci.
V rámci posuzování pozměňovacích návrhů byli navrženy čtyři hlavní body ke změně stávajícího režimu mezoekonomických politik vůči platu jednotlivých poslanců a senátorů jako reakce na situaci s veřejnými rozpočty a mírou zadlužení státu.
Prvním bodem bylo vypuštění limitu meziročního růstu platové základny pro představitele státu stanoveného ministr Jurečkou ve sněmovně. Podle Canova je taková restrikce naprosto nesmyslná – když průměrné mzdy rostou či klesají, měl by i příjem snažitelského vedení reagovat odpovídajícím způsobem.
Druhým bodem pak byla kritika mechanizmu snižování platové základny pro poslance a senátory při překročení určité míry zadlužení – zejména proto, že ti nemají právo to ovlivňovat nebo hlasovat o státním rozpočtu jako ostatní členové vlády či ministři financí.
Tato situace ukazuje složitosti procesního řízení ohledně změny regulací týkajících se platových základen v oblasti veřejného sektoru a vyvolává otázky nejen o spravedlnosti postupujících opatření ale i jejich dopadu na celkovou stabilitu finanční správy v zemi.Senátor Canov (ODS) se v nedávném vystoupení vyjádřil jasně o postavení Senátu v legislativním procesu, přičemž použil výrazné tvrzení, že “Senát má držet hubu a krok”. Tímto kontroverzním komentářem naznačil, že senátní hlas by měl být omezen a jeho úloha ve třetím čtení některých návrhů zákonů by neměla být nadřazena vůli Poslanecké sněmovny. Tento přístup vyvolává otázky ohledně rovnováhy sil mezi jednotlivými složkami legislativy.
V nedávné době se však objevily návrhy změnící specifické části legislativy týkající se odchodného pro poslance zvoleného do funkcí v evropských institucích. Canov navrhl vypustit výjimku odchodného také pro evropské poslance, což podle něj není systémové a mohl by tím vzniknout nesoulad s ostatními mezinárodními institucemi. V této souvislosti zdůraznil potřebu komplexního řešení, které bude zakotveno v samostatném právním předpisu.
Další bod jeho kritiky směřoval na náhrady výdajů partnera prezidenta republiky. Podle Canova stávající právní úpravy trpí těžkou nesystematičností a zavádějí nejasnosti ohledně nároků takových osob na víceúčelové paušální náhrady. Odpovídající část zákona o platu prý nezohledňuje situaci manželovi či partnerovi prezidenta jako skutečného představitele státní moci.
Zejména pak poukázal na to, že není opodstatněné poskytovat těmto osobám platby ze systému určujícího platy politických představitelů bez jasného legislativního rámce. „Měli bychom vést debatu směrem k provázanosti celého systému tak, aby každý dotčený subjekt byl buď zahrnut do rozpočtu vládních výdajů adekvátně nebo byl zcela mimo tento režim,” uvedl senátor.
Senátor Canov také varoval před nebezpečným precedentem přijetím takovýchto zmatků do našeho právního řádu s tím, že historie zásadních změn ukazuje potřebu důkladných analýz a pečlivého zvažování jakýchkoliv reformních kroků týkajících se hospodaření s veřejnými financemi nebo jim podobných oblastí práva.
Shrnul svůj pohled poměrně kategoricky: jakékoli nestandardní úpravy týkající se budoucích prezidentství by měly vycházet spíš ze systematického přístupu než ad hoc reakcemi zaměřenými pouze na konkrétní individuální případ. Je přesvědčen o tom, že by všechny nové regulace měly odpovídat potřebám těch budoucích funkcionářských míst kladených ve vztahu k jejich vzhledu nebo aktivitám namísto ovlivňování stávajících strukturčných zájmů aktuálně působících osobností ve státní moci.
Tento pohled rozšiřuje diskuzi o transparentnosti a pružnosti českého práva i modelu fungování vládních institucí obecně a podtrhuje nutnost hledání odpovědností všude tam, kde je to třeba – nejen u jednotlivcům ale i celým strukturálním rámcům společenské objednávky.Senátor Canov (Starostové pro Liberecký kraj) upozorňuje na nebezpečnou praxi, kdy je Senát vyzýván, aby zůstával v pozadí a akceptoval rozhodnutí, aniž by měl možnost se vyjádřit a obhájit vlastní názory. Vyjadřuje přesvědčení, že takový přístup neodráží principy demokratického procesu a potlačuje důležitou roli Senátu v legislativním procesu. Je přesvědčen, že práce institucí by měla být založena na otevřené diskusi a vzájemném respektu.
V souladu s tím kritizuje návrhy zákonů týkajících se odměn neuvolněných zastupitelů. Podle současného zákona mohou neuvolnění představení z obecních samospráv získat 0–60 % platu oproti uvolněným zastupitelům. Tento systém však vytváří nerovnosti mezi různými typy vykonávaných funkcí. Kanov navrhuje reformu, která by zajistila spravedlivější podmínky pro všechny zastupitele.
Senátor také poukazuje na nedávné změny odměňování starostů a hejtmanů. Podle nového systému může neuvolněný starosta dostat až 60 %, zatímco uvolněný pouze 40 %. Problém takto vzniká nejenom pro samotné vedoucí činitele, ale i pro další členy zastupitelstev na místní úrovni.
Dále Canov zdůrazňuje potřebu vyhnout se kumulaci funkcí ve veřejné správě. Navrhuje zavést zásadu, že pokud je určité místo obsazeno jako uvolněné, nemělo by být možné vykonávat zároveň další uvolněnou funkci – ta by automaticky měla být považována za neuvolněnou.
Svůj postoj podporuje i Stanislav Půta z jeho strany Starostové pro Liberecký kraj. Ten svolal představenstvo svého politického hnutí kvůli legislativním změnám v Poslanecké sněmovně ohledně mezd v samosprávách během projednávání platů ústavních činitelů.
Představenstvo poté vydalo usnesení obsahující tři klíčové body: označili zásah do platových poměrů za chybný krok; uvedlo nepřijatelnost trestech vůči vykonávání povinností ve více instancích; a nakonec poukázalo na ignorování charakteristiky neuvolněné funkce jako kombinace povolání s politikou či veřejným službami.
Canov závěrem varuje před dopady těchto rozhodnutí na fungování lokálních samospráv, které mohou omezit dostupnost kvalifikovaných osobností ve veřejném životě regionu odpovědným způsobem vykonávat svou práci bez obav z finančního trestu ze statutárních aspektů jejich angažovanosti.Senátor Canov, představitel hnutí Starostové a nezávislí (STAN), kritizuje přístup Senátu v kontextu aktuálních legislativních změn. V jeho očích má Senát spíše mlčet a postupovat podle pokynů Poslanecké sněmovny, což podle něj degraduje rolí této instituce. To vyvolává vážné obavy nejen ohledně autonomie Senátu, ale také o spravedlnost legislativních návrhů.
Podle nedávného usnesení se senátoři vyzývají k tomu, aby se postavili proti “přílepku”, který by mohl vést k nerovnému odměňování členů zastupitelstev. Tento návrh zákona je v rozporu s ústavními principy rovnosti a práva na samosprávu, jak podotkl předseda Svazu měst a obcí František Lukl. Ten upozorňuje na diskriminační aspekty navrhovaného znění zákona, které mohlo by znamenat nespravedlivé podmínky pro ty představitele, kteří zastávají více funkcí.
Dalším problémem je způsob odměňování neuvolněných členů zastupitelstev v porovnání s těmi uvolněnými. Jak vysvětluje Canov, bude potřebné spravedlivě odměnit všechny členy za jejich úsilí – bez ohledu na počet funkcí či jiné okolnosti. Zákon by měl reflektovat skutečnost, že každý dotčený pracuje ve veřejném sektoru a zaslouží si odpovídající kompenzaci za svůj výkon.
Canov dále varoval své kolegy před tlakem souvisejícím s bezproblémovým schválením legislativních změn. Upozornil je na to, že namísto pouze podpisu ze strany prezidenta jde o závažný zásah do struktury fungování správních orgánů a poměr mezi uvolněnými a neuvolněnými činiteli. Tento návrh zákona nazývá „paskvilem“, jelikož ignoruje základní principy funkčnosti českého právního systému.
Vzhledem k dalším protestům proti této legislativě se senátora rozhodl podniknout další kroky v případě jejího schválení – hodlá podat žalobu k Ústavnímu soudu kvůli jejím pravním nedostatkům i neústavnosti některých nároků tohoto přílepku. Canov zdůraznil nutnost zapojení všech senátorů do debaty o tomto problematickém návrhu.
Závěrem lze shrnout jeho poselství: Odmítá zoufalství vůči vlivu mocnějších institucí nad činnostmi Senátu a vyzývá kolegy ke zodpovědnosti při projednávání tak zásadních otázek ovlivňujících fungování českých samosprávných orgánů i celou společnost jako takovou.Senátor Canov tvrdí, že úkolem Senátu je spíše se držet stranou a nezasahovat do rozhodování, což naznačuje, že by měl promlčet a jít krok po kroku s tím, co se děje na politické scéně. Tato slova vystihují současný postoj k roli horní komory Parlamentu České republiky. Podle něj je důležité, aby Senát nezpůsoboval zbytečné problémy a nechal prostor jiným institucím.
V nedávném rozhovoru Canov také poukázal na potřebu obnovit pravomoci stavebních úřadů. Tvrdí, že tyto orgány by měly mít větší kompetence k efektivnímu rozhodování o výstavbě a rozvoji měst. Čelíme totiž krizi v oblasti bydlení a infrastrukturální projekty často musíme řešit dlouhými administrativními procesy.
Dalším klíčovým bodem jeho argumentace je nutnost zjednodušení stavebního řízení. Mnoho projektů se podle něj zasekává kvůli přílišná regulacím a byrokracii. Věřím, že pokud budou stavební úřady posíleny o více pravomocí, urychlí to v procesu povolování nových budov i rekonstrukcí.
Canov také zdůraznil důležitost spolupráce mezi státními institucemi a soukromým sektorem. Věří, že plodná kooperace může přinést inovativní řešení pro aktuální problémy spojené s výstavbou a rozvojem urbanismu v České republice.
Senátor rovněž varoval před přehnanými zásahy státu do hospodářství jako celku. Je ujištěn o tom, že trh musí mít možnost fungovat svobodně bez zbytečných omezení ze strany vlády nebo jiných veřejných institucí.
Canovova slova odrážejí frustraci mnoha odborníků i občanů nad pomalým temtem realizace stavebních projektů v Česku. Jeho návrhy mají potenciál být krokem ke zvýšení efektivity jak v administrativě tak ve výstavbě samotné – stejně jako k posilnění role místních autorit při správním řízení těchto činností.