Senátor Ing. Jaroslav Chalupský (BPP) vystoupil kriticky vůči chování státu k soukromému sektoru, přirovnávaje jeho praktikování k otrokářství. Ve svém vyjádření se ostře postavil proti aktuálním návrhům ministra životního prostředí Petra Hladíka, které podle něj znevýhodňují malé vodní elektrárny a upřednostňují alternativní zdroje energie, jako jsou větrné a solární elektrárny. Chalupský varuje, že tyto zákony by mohly vést ke zhoršení situace v přírodě a nedostatečnému zadržování vody v krajině.
Podle senátora jsou odborné argumenty ignorovány jak na výboru pro životní prostředí, tak v jednání Senátu. Důvodem projeveného tlaku na schválení Vodního zákona jsou dotace přicházející z Evropské unie, což představuje pro ministra zdroj financí ve zvlášť úsporných časech rozpočtu. Tato motivace pak podle Chalupského ničí snahy o racionální řešení otázky ochrany vody a krajiny.
Dalším problémem je návrh zákona “O ochraně ovzduší”, kde ministr opět zavádí nové povinnosti pro podnikatele a zemědělce. Tyto dodatkové náklady musí být zahrnuty do cen výrobků či služeb, což přispívá k rostoucím inflaci. Firmy působící na trhu s potenciálním znečištěním ovzduší nyní musí sledovat emise kontinuálně online – tato nová povinnost je dalším příkladem převelení nákladů ze státu na soukromý sektor.
Chalupský upozorňuje na to, že jakákoli firma dodržující platné zákony vždy měla odpovědnost za své ekologické dopady. Pokud došlo k porušení pravidel nebo většímu poškození životního prostředí, má možnost kontrolních orgánů intervenovat a zasáhnout proti porušovatelům předpisů.
Stát by měl být tím subjektem, který reguluje podnikatelskou činnost takovým způsobem, aby byla společensky odpovědná eko-logickým standardům ve společnosti plně vyhovujících normám daným legislativou. Ovšem současná situace dle Chalupského ukazuje selhání státního aparátu: ročně vybíráním cca dvou tisíc miliard korun od daňových poplatníků nedokáže vyřešit klíčové problémy v hospodaření s přírodními zdroji.
V závěru svého vystoupení senátor zdůrazňuje potřebu efektivnější spolupráce mezi státem a soukromým sektorem namísto jednostranného přenášení břemene povinností bez patřičných kompenzací nebo podpory ze strany vlády směrem k podnikatelům ve všech odvětvích hospodářství i veřejného života.Senátor Chalupský ze strany Svobodní vyjádřil zásadní obavy ohledně přístupu státu k soukromému sektoru, jehož chování přirovnává k praktikám otrokářství. Upozorňuje, že stát nedává podnikatelům dostatečné svobody a svůj zásah do jejich činnosti považuje za příliš restriktivní. Podle něj je nutné, aby se legislativa a regulace více zaměřovaly na podporu a spolupráci s podnikatelským prostředím, nikoli pouze na kontrolu a postihy.
Diskuse kolem znečištění ovzduší je v této souvislosti velmi aktuální. Chalupský upozorňuje na fakt, že měření zápachu je subjektivní záležitostí a mělo by být řešeno na úrovni místních samospráv. Ty lépe znají konkrétní podmínky svého regionu, než ministry sedícími v kancelářích v Praze. Správný odstup od zdrojů znečištění tak musí brát v úvahu lokální faktory jako jsou vzdušné proudění nebo načasování prací.
Dalším problémem je návrh ministra zákonem regulovat provoz stavebních firem, což má vliv na efektivnost projektového řízení. Senátor poukazuje na to, že soukromý sektor disponuje odbornými znalostmi v oblasti řízení projektů a kritizuje snahu státu zasahovat do procesů s neefektivním výsledkem. Historie ukazuje, jak například automobilky byly nuceny porušovat emisní normy kvůli nerealistickým očekáváním regulatorních orgánů.
Podnikatelské subjekty mají podle Chalupského reálný zájem o spolupráci s komunitou kolem nich – chtějí mít dobré vztahy se svými zaměstnanci i obyvateli okolí závodu. Firmy si uvědomují důležitost udržitelného rozvoje a dodržování ekologických standardů tak není pouze povinností ale i morálním závazkem vůči společnosti.
Senátor kritizuje také zelenou politiku ministerstva životního prostředí jako „šílenství za každou cenu,” které nemůže dlouhodobě fungovat bez ohledu na ekonomické důsledky pro firmy i obyvatelstvo samotné. Poukazuje rovněž na nepragmatický přístup některých vládních představitelů k soukromému sektoru jako obchodníkům či gaunerům místo vzájemného respektu a důvěry.
V posledním odstavci svou myšlenku shrnuje výzvou k větší moderaci ve vytváření legislativního rámce pro podnikání: pokud stát pokračuje ve své současné praxi udávání předpokladaných hrozeb před skutečnými činy firem (koncept „minority report“), měl by zvážit racionalitu počtu zaměstnanců ve svých institucích věnujících se ochraně životního prostředí – jasným znakem plýtvání budou pak naházené práce navíc bez smysluplného výsledku.Senátor Chalupský (KDU-ČSL) se ostře vyjádřil k postoji státu vůči soukromému sektoru, když přirovnal vládu k otrokáři. Podle něj stát neustále zvyšuje daňové zatížení a přenáší na podnikatele stále větší břemena, což narušuje zdravou ekonomickou soutěž a omezuje ochotu firem investovat a rozšiřovat své aktivity. Chalupský toto chování státu považuje za devastující pro budoucnost české ekonomiky.
Podle senátora je nutné apelovat na změnu mindsetu vládních úředníků, aby začali více podporovat malé a střední podniky místo jejich limitování. Tvrdí, že silný soukromý sektor je klíčový pro růst národního hospodářství a zaměstnanost obyvatelstva. Jeho názory se shodují s mnoha podnikateli, kteří pociťují rostoucí tlak ze strany státní správy.
V této souvislosti upozorňuje Chalupský také na nedostatečné podmínky pro inovace a modernizaci ve firmách. Vláda podle něj nenabízí dostatek podpory v oblastech jako jsou granty či dotace na nové technologie, což může vést ke stagnaci českého průmyslu v konkurenci s ostatními evropskými zeměmi.
Dalším důležitým bodem jeho kritiky je složitost administrativních postupů. Senátor varoval před tím, jak byrokracie odrazuje mladé lidi od zakládání vlastních firem. Podle nejnovějších statistik klesá počet nově založených podniků, což naznačuje zhoršení pracovní atmosféry ve prospěch rozvoje selského hospodářství.
Chalupský dále zmínil potřebu flexibilnější legislativy zaměřené na odstranění překážek v obchodu a zjednodušení daňových povinností tak, aby odpovídaly realitě dnešního trhu. Samotná existence daňových prázdnin nebo různých výhod by mohla přilákat více investorů do České republiky.
Na závěr svůj příspěvek shrnul myšlenkou o nutnosti spolupráce mezi státem i soukromým sektorem – pokud se tyto dvě entity spojí s jasně definovanými cíli krátkodobého i dlouhodobého rozvoje, má Česko šanci vybudovat prosperující trh založený na inovacích a udržitelnosti. ہ