Senátor Zdeněk Hraba (ODS) se vyjadřuje k otázce vyloučení soudce Šámala a poukazuje na to, že nezávislost a nestrannost nelze zaměňovat, neboť mají odlišný význam. Nezávislost soudců je zásadní pro ochranu před vlivem exekutivy a zákonodárné moci; zaručuje, že žádný stát nebo politický subjekt nemůže zasahovat do rozhodování tribunálu. Opakem toho je nestrannost, která se týká postoje soudce vůči jednotlivým účastníkům řízení.
V praxi to znamená, že i když může být soudce právně nezávislý, nemusí nutně být nestranný. Ačkoliv existují mechanismy ochrany zájmů účastníků řízení tímto způsobem, počítají pouze s formálními vazbami mezi sudím a stranami sporu. Oproti tomu je klíčové posuzovat chování soudce při konkrétní kauze; jeho způsob vedení důkazního řízení či přístup k argumentaci mohou naznačit přítomnost zaujatosti.
Účastníci řízení si často nekladou otázku ohledně institucionální nezávislosti justice jako celku – primární zájem mnoha lidí spočívá v osobním stanovisku dotyčného soudce během projednávání jejich případu. Dalo by se tedy argumentovat, že výhrady některých politiků vůči návrhu na vyloučení už zmíněného soudce jsou spíše projevem obavy ze skutečné debaty o férovosti daného případu.
Hraba také zdůrazňuje význam bylo vhodné oddělit tzv. „politické“ námitky od těch procesních: kritika ze strany opozice mu přijde jako příklad ignorace funkčního procesu spravedlnosti ve státě – stávající úprava umožňuje každému účastníkovi návrh na podjatost učinit a rozhodnutí o takové námitce zaujal výlučně samotný soud podle platných pravidel.
Je však třeba upozornit na nedostatky stávající legislativy ohledně definování podjatosti podle českého práva: momentálně nepokrývá komplexnější formu zaujatosti pozorovanou ve skutečných situacích projednávaných případů; tudíž zákon potřebuje širší rámec hodnocení než jen pouhá formalizovaná kritéria vztahu k účastníkům.
Politici obviňující hnutí za podobné kroky z „neúcty k justici“ by měli zvážit jiný úhel pohledu: místo optání se po zprávách typu “smí vláda navrhnout takovou věc?”, mají klást důraz na relevantnost konkrétní důvodnosti námitek vznesených proti mělo by to rozhodnout samostatně o tom správném činu nezaujatě – nikoliv skrze vášnivé reakce na sociálních sítích či veřejných fórech.