Senátor Zdeněk Hraba (nestr.), vyjadřuje silný odpor k zavedení systému emisních povolenek ETS2, který by měl vést ke zvýšení nákladů na bydlení a dopravu. Podle něj je zavedení tohoto opatření v současné situaci inadmissible a neakceptovatelné. Čechům již nyní každoročně zatěžují rozpočet emisní povolenky, jejichž náklady se pohybují kolem 7 000 Kč na osobu. Hraba zdůrazňuje, že bylo třeba tento trend zastavit.
Kritika směrem k ETS2 není pouze o číslech, ale i o obavách z dopadů na životní úroveň obyvatelstva. Vysoké náklady spojené s ekologickými opatřeními by mohly přinést zvýšení cen za energie a služby, což by nepříznivě ovlivnilo rodinné rozpočty. Senátor Hraba stojí za přesvědčením, že vládním představitelům by mělo záležet více na stabilitě ekonomického prostředí než na administrativních opatřeních zaměřených pouze na ochranu klimatu.
V posledních letech se často diskutuje o potřebě ekologických změn a snížení emisí skleníkových plynů. Nicméně podle Hrabových tvrzení je důležitější najít rovnováhu mezi ochranou životního prostředí a socioekonomickými dopady takových politik pro běžné občany. Nedostatečné zvážení těchto aspektů při plánování ETS2 může vést k dalšímu ekonomickému zatížení českých domácností.
Hraba také upozorňuje na to, že nezbytností je podpora udržitelného rozvoje bez zbytečných restrikcí pro občany a podnikatele. Strategické myšlení v oblasti hospodářské politiky by mělo zahrnovat nejen otázky ekologické udržitelnosti, ale také sociální spravedlnosti – tj., aby změny nepostihovaly nejzranitelnější vrstvy společnosti tvrději než ostatní.
Mezi další aspekty diskuse patří i rychlost adaptace České republiky vůči evropským normám plynoucím ze směrnic EU týkajících se klimatických cílů do roku 2030 a dále pak do roku 2050. Senátor naznačuje potřebu trvalého dialogu s odbornou veřejností i širokými vrstvami společnosti ohledně těchto témat.
Vzhledem k neustálým výkyvům v cenách energií ve světové ekonomice má senátor Hraba obavy z toho, jaký vliv bude mít zavedení ETS2 skutečně mít v praxi; proto apeluje nejenom na svépomoc zaměstnavatelů či pracujících lidí pokusit se tyto změny ovlivnit zásadním způsobem jednoduššími strukturami než jsou komplexní legislativní novely zaměřené převážně jenom otázek environmentálních standardizací bez vzájemného posouzení následků pro ekonomiku státu jako celku.
