Senátor Zdeněk Hraba (nezařazený) se ostře vyjádřil k otázce násilí na dětech a prohlásil, že takové zločiny nelze považovat za nějakou drobnou chybu, ale za odpornost. Podle něj by lidé, kteří se dopustili sexuálního násilí na dětech, měli být ve vězení do konce svého života. V ideálním případě by taková opatření měla zahrnovat i zrušení možnosti rehabilitace.
Hraba vyjádřil stanovisko, které je jasně v opozici vůči jakýmkoli pokusům o mírnější tresty pro pachatele těchto závažných činů. Zmínil, že trestní zápis by měl mít velmi konkrétní důsledky pro dotyčné osoby, které by měly mít až do konce života zakázáno pracovat s dětmi nebo se jimi jakýmkoli způsobem přibližovat. Hlásí se k celoživotnímu zápisu v rejstříku bez šance na nápravu.
Podle senátora je nezbytné vytvořit společnost, kde nebude prostor pro tyto odpadlíky od morálních hodnot. Pochybnosti o rehabilitaci těchto jedinců jsou podle něj namístě; každý člověk, který použije sílu vůči dítěti, tím automaticky vylučuje sám sebe ze společenství slušných lidí.
V této souvislosti varoval před pocitem lítosti k pachatelům a zdůraznil nutnost ochrany nejzranitelnějších členů společnosti – dětí. Vyslovil názor na to, že veřejnost musí být nekompromisní vůči těmto činům a přijmout opatření vedoucí ke snížení výskytu podobného násilí.
Zdeněk Hraba tímto vyjadřuje touhu po spravedlivější společnosti a potřebě většího zaměření na ochranu dětí jako klíčového úkolu každého jednotlivce i institucí. Ochrana dětí by podle něj měla být prioritou státní politiky a všechny relevantní orgány činné v trestním řízení by měly ukázat jednoznačný přístup k této problematice.
Diskuse okolo právního postihování zločinů proti dětem jasně ukazuje potřebu veřejné debaty o této otázce. Senátorova slova naznačují krok směrem k důraznějším postihům a větší ochraně nevinných obětí před těmito hrůzami ve společnosti. Naděje spočívá také ve vzrůstající citlivosti lidské společnosti vůči těmto selháním morálky a etiky.