David Smoljak, senátor za stranu STAN, v poslední době vzbudil pozornost svým prohlášením týkajícím se ochrany svobody slova na sociálních sítích. Na zasedání Rady Evropy totiž vyslovil názor, že by mnohým výzvám současné doby mohla čelit nová evropská sociální síť. Nicméně v reakci na různé ohlasy na tuto myšlenku jasně uvádí: „Ne, nezbláznil jsem se“.
V jeho vystoupení vzbudila pozornost především myšlenka vybudování vlastní platformy jako odpovědi na dominanci služeb jako Meta nebo TikTok. Někteří lidé mu radili, aby si celou síť vytvořil sám a z vlastních prostředků. Smoljak však tuto představu odmítl s tím, že nevidí důvod proč by měl programovat něco takového a porovnal to s myšlenkou stavět jaderné elektrárny nebo železnice. Tyto úkoly nepatří do kompetencí jednoho politika.
Umírněnější kritici se poté ptali senátora, zda si skutečně myslí, že samotným projevem na plénu by mohla vzniknout nová sociální síť. Tento dotaz považuje za absurdní – nedomnívá se totiž vůbec, že by stačil pouze jeden proslov k realizaci tak rozsáhlého projektu.
Další skupina kritiků varovala Smoljaka před zapojením Evropské komise do této záležitosti. On je však překvapený jejich poznámkami a připomíná důležitost odlišení Rady Evropy od institucí Evropské unie a její komise; obě entity mají zcela rozdílné kompetence.
Jedním z nejdiskutovanějších témat v rámci této debaty je zavádění cenzury a obavy o omezování svobody slova spojené s plánovanou “Smoljakovou sítí”, která měla posílít identitu uživatelských účtů. Senátor skepticky reaguje na tyto domněnky a podotýká jedinečný smysl facebookových komunit – vyjádření jednotlivce bez zásahu dalšího.
Na závěr David Smoljak zdůrazňuje nezbytnost chránit občanské svobody občanů ve svobodných společnostech a dává jasně najevo svůj nesouhlas s jakýmikoli pozitivními postoji vůči ruským či čínským botnetům snažícím se regulovat veřejnou diskusi online.
Tento krok potvrzuje jeho odhodlání zachovávat otevřený dialog bez cenzury a neustálých omezení iniciovaných cizorodými prvky internetu – což shrnuje ve své poslední větě: „Ochrana lidských práv musí být prioritou i v digitálním věku“.