Senátor Vích, známý svými přímými a otevřenými postoji, se v nedávném projevu vyjádřil k problematice schvalování stavebního zákona. Upozornil na to, že návrh byl předložen několika lidmi, kteří se na jeho tvorbě sami nepodíleli. Navíc byl schválen skupinou osob, které text závěrečné verze ani nečetly. Takový postup považuje senátor za nesprávný a varuje před potenciálními negativními dopady tohoto legislativního procesu.
V dalším odstavci senátor Vích argumentoval tím, že realita ve stavebnictví je odlišná od věcí popisovaných v oficiálních prohlášeních. Podle něj nejsou dnešní povolovací procesy tak pomalé a neefektivní, jak bylo uváděno. Naopak obce i dnes dokážou vybudovat školy a byty bez zbytečných průtahů. Tvrdí také, že zákon nebude mít výrazný pozitivní vliv na nedostatek bydlení v cenově přístupných lokalitách.
Důležitým tématem jeho projevu byla i ochrana životního prostředí a souvisejících oblastí jako je památková péče nebo hygiena. Senátor zdůraznil novelizaci stavebních předpisů jako stále důležitý úkol s ohledem na odborné názory z různých stran – nejen veřejnosti ale i architektů či municipalit.
V této souvislosti vzpomenul také jednoho státního úředníka v novém stavebním úřadu, který má posuzovat všechny aspekty stavebních projektů a rozhodnout o prioritách jednotlivých zájmů. Senátor polemizoval nad tímto centralizovaným přístupem s tím, že složité otázky by měly být řešeny komplexněji bh dostupné expertní kapacity mnohem širší než jeden člověk.
Dále zmínil konkrétní historické kroky legislativy: připomněl situaci kolem minulého schvalování obdobného zákona a následnou shodu ve Sněmovně mezi různými politickými stranami při zamítání kontroverzních návrhů ze strany exministryně Dostálové. Toto jednání mu paradoxně připadalo jako příklad toho nejlepších principů demokratického procesu ve kterém byla široká shoda parlamentu kladnou zprávou pro občany.
Na závěr senátor Vích podotkl potřebu léčebných kroků nabízeného zákona místo jakékoli radikální změny stávající legislativy – tedy dodatečného ladění norem tak aby skutečně reflektovaly aktuální potřeby společnosti.Společenský konsensus je podle něj klíčový pro trvalější rozvoj české krajiny či urbanismu - to vše by mělo vést k odpovídajícím příležitostem pro všechny občany těchto regiona.tSenátor Vích, při analýze nedávného legislativního procesu, vyjádřil své rozčarování nad tím, jak byla schválena nová pravidla pro stavební řízení. Upozornil na to, že návrh předložili ti, kdo skutečně neměli reálnou znalost daného tématu, a schválili ho poslanci bez hlubšího přečtení. Tento způsob práce je nejen neefektivní, ale může také vést k dalším komplikacím v budoucnosti.
Hlavním problémem je podle Víchové analýzy přehnaná byrokracie a centralizace státní správy. Poukázal na to, že i po mnoha varováních směrem k ministerstvu se situace nezměnila a až po volbách došlo k odvolání ministra. Tento proces byl pro senátora frustrující zejména proto, že se opakuje situace z minulosti.
Dále senátor kritizoval rychlost schvalování nového zákona. Skupina poslanců sice podala návrh vzápětí po ustavení sněmovny ve dnech 12. prosince a vláda mu o čtyři dny později dala zelenou, avšak tak rychlé projednání tak rozsáhlého zákonodárství považuje za vysoce podezřelé a netransparentní.
Senátor také zmínil negativní dopady této legislativy na stavební sektor jako celek. Věřil totiž tomu, že zavedení státního stavebního úřadu nikterak nepomůže zmírnit neefektivitu procesu výstavby; spíše naopak – může to být nákladné řešení s nedostatečnými výsledky pro samotné investory i občany hledající bydlení.
V průběhu diskuze o novém zákonu senátor rovněž poukázal na nutnost standardizovaného legislativního procesu bez zkratek nebo improvizovaných změn. Taková struktura dle něj napomůže dalšímu rozvoji systému veřejné správy místo její fragmentace skrze poslanecké návrhy jednotlivých politiků.
Na závěr debaty o stavebnictví upozornil Vích na potřebu umět efektivně pracovat s již existujícími administrativami a zákony namísto vytváření dalších komplikovanejších institucí nebo úřadů přetěžujících občany dalšími povinnostmi při žádostech o stavební povolení či jiných administrativních úkonů. Argumentoval tímto směrem jasným cílem – zjednodušit procesy pro všechny zainteresované strany v rámci výstavby?Senátor Vícha (ČSSD) ve svém vyjádření podotýká, že legislativní návrhy jsou prezentovány lidmi, kteří je sami nevytvářeli, a schváleny těmi, kteří je ani neprostudovali. Tato situace může mít dalekosáhlé důsledky na kvalitu a funkčnost nově navrhovaných stavebních zákonů. Důrazně upozorňuje na skutečnost, že dobrý a kvalitní zákon nemusí nutně znamenat jeho úspěšnou implementaci.
Podle Víchy se v současné době často dodržuje lhůta 30 dnů pro vyřízení žádostí o stavební povolení pouze za předpokladu splnění veškerých potřebných podmínek a dostatečného počtu pracovníků na úřadě. Nicméně nedostatek kvalifikovaných pracovníků v obcích může vést k problémům s efektivním zpracováním projektů i po implementaci nového systému státního stavebního úřadu plánovaného na začátek roku 2028.
Dalším důvodem pro obavy senátora Víchy je odchod zkušených zaměstnanců ze státní správy do soukromého sektoru. Podle jeho názoru se nejzkušenější profesionálové mohou rozhodnout opustit veřejnou službu kvůli frustracím spojeným s administrativními změnami a tlakem politiky na efektivitu. Tento trend by mohl ještě více zkomplikovat fungování stavebních úřadů v nadcházejících letech.
Vicha také vznesl obavu ohledně přechodu odpovědnosti za místní stavební řízení do rukou státní správy. Mnoho starostů se této změny zdráhá, protože se bojí veřejného rozčarování ohledně budoucí spolupráce mezi obyvateli a vládami celkově. Společnost obecně nerozlišuje mezi místním nebo státním útvarem; pokud něco nefunguje podle očekávání, viník bude hledán u starosty či jiných místních autorit.
Dále senátor Upozornil na nutnost zajištění adekvátních prostor pro nové vysoké úřednické funkce ve státě tak, aby nebyly kanceláře prázdné nebo bez zaměstnanců. K tomu dojde nejen přechodem stávajících pracovních pozic ale také vytvořením nových administrativních struktur zapojením vhodných lidí.
Na závěr své řeči senátor Vícha shrnuje možné komplikace spojené s navrhovanými změnami v legislativě k roku 2027; vyjadřuje svoje pochyby o schopnosti předložené návrhy skutečně naplnit očekávání občanů i odborníků zabývajících se problematikou výstavby a urbanismu. Dodává však s optimismem touhu být překvapen pozitivním výsledkem těchto změn pro všechny zainteresované strany zahrnuté do procesu výstavby.Senátor Vícha, člen strany ČSSD, upozornil na kritickou situaci v legislativním procesu tím, že „podali to ti, kteří to nepsali, a schválili ti, kteří to nečetli“. Tímto vyjádřením se snaží ilustrovat nedostatečnou informovanost a zodpovědnost některých zákonodárců. Tento postřeh odráží stále častější obavy o kvalitu legislativy v České republice.
Podle jeho názoru je běžné, že se návrhy zákonů dostávají do parlamentu bez dostatečného prověření ze strany samotných poslanců. Tento stav může vést ke schvalování právních norem, které nejsou plně pochopeny nebo za které není převzata odpovědnost. Senátor Vícha apeluje na důležitost pečlivého studia navrhovaných opatření před jejich přijetím.
Dále uvedl příklad z praxe, kdy bylo v minulosti schváleno několik kontroverzních zákonů bez dostatečné diskuze. To by mělo varovat nejen politiky samotné, ale i veřejnost o tom, jak důležité je sledovat legislative jako klíčovou součást demokratického procesu. Tato situace je mnohem více než jen otázkou efektivity; jde o etiku ve vládním řízení.
Vícha také podotkl, že občané mají právo očekávat kvalitu a jasnost právních předpisů od svých volených zástupců. Zdůraznil nutnost důsledného zapojení odborníků do přípravy legislativy s cílem zajistit její správnost a funkčnost. Je přesvědčený o tom, že precizní příprava návrhů pomůže předejít budoucím nedorozuměním či problémům při aplikaci již zavedených zákonodárných norem.
V rámci své diskuse senátor Vícha zdvihl otázku transparentnosti procesů v politice a nutnosti informační otevřenosti pro všechny zainteresované strany. Vzhledem k tomu máme možnost posílit demokracii jakožto systém odpovědnosti sdílené mezi volenými představiteli a voliči samotnými.
Závěrem lze konstatovat, že slova senátora Víchy jsou výzvou nejen pro politiky ke zvýšení úrovně jejich znalostí legislativních návrhů aber i pro občanskou veřejnost k aktivnímu zapojení se do politických procesů a sledování toho způsobu práce jejích zastupitelství.