Senátorka Kovářová (STAN) vyslovila svou vizi o tom, co česká justice potřebuje ke zlepšení svého fungování. Jedním z klíčových aspektů je dostatečné finanční zabezpečení soudnictví, které by zachovalo soudcovskou nezávislost po nedávném rozhodnutí Ústavního soudu. I přesto, že bylo odstraněno zmrazení soudcovských platů, samotné platy nestačí na to, aby justice mohla efektivně vykonávat svou činnost. Bez potřebného administrativního zázemí a dalších odborníků by se judikatura mohla dostat do kritické situace.
Kovářová také upozorňuje na to, že stát investuje značné prostředky do obrany a bezpečnosti – plánovaným zvyšováním výdajů až na 5 % HDP. Přitom justice by měla být považována za stejně důležitou složku státní sféry jako armáda nebo policie. Schopnost zajistit právní pomoc občanům se nesmí podceňovat; nelze si představit situaci, kdy by zapisovatelky opustily soudy kvůli lepšímu platu v supermarketech nebo kdyby chyběla dostupná právní asistence pro lidi bez prostředků.
Další myšlenka senátorky Kovářové se zaměřuje na politiku a její rozporuplnosti ohledně ústavních otázek. Poukazuje na skutečnost, že politici často jednají s ohledem na vlastní zájmy a ochrana ústavy může být přehlížena ve prospěch momentálních strategických cílů. Tato realita se odráží například ve zmrazení platů justičních pracovníků.
V rámci diskuse o vyspělých technologiích Kovářová zmínila vliv umělé inteligence (AI) na justici. Je si vědoma toho, jak AI mění chování jednotlivců i procesy v právním systému; avšak přiznává také to, že právo je intrinsicky dynamické a jeho změny jsou součástí přirozeného vývoje spravedlnosti.
Na nedávném sněmu České advokátní komory se ukázala potřeba adaptace způsobu hlasování pomocí technologie. Hybridní format utvořil nové výzvy k transparentnosti komunikace mezi členy komory; bylo nutné sledovat účast či vyhodnocení jednání sněmu jiným způsobem než klasicky.
Digitalizace justice byla dalším důležitým tématem Kovářové diskuze – holdovala jí jako klíčovému trendu budoucnosti právního systému prahnoucímu po efektivitě; ovšem varovala před tímto fenoménem i s ohledem na možné zvýšení nákladovosti této transformace.
Nakonec senátorka apelovala také na duševní zdraví pracovníků v oblasti spravedlnosti – jak soudcům tak účastníkům řízení – poukazujíc tím na generací Z a jejich neslučitelnost s tradičními nároky kvalit velkého stresového zatížení mediálního světa dnes a bdění nad psychickou pohodou těchto profesionálů bude naprosto klíčovou záležitostí budoucnosti české jurisdikce.
K závěru uváděla optimistický pohled o budoucnosti české justice: nikdy nebude možné obchod automatizovat lidský kontakt potřebný pro individuální rozhodnutí zahrnující empatii a porozumění okolností skryté za fakty jedinečných případových studiích před korunovanými tísni znalostmi zákona naslouchající kompetentním jednotlivcům kortální legislativy tedy je velmi důležité mluvit veřejně o příznivém financování systému!