Senátorka Jitka Seitlová (SZ) se vyjádřila kriticky k navrhované novele stavebního zákona, kterou označila za krok směrem k ochraně zájmů developerů místo skutečné ochrany vlastnických práv. V rámci jejího vystoupení na senátním zasedání zdůraznila, že tento návrh představuje zásadní změnu desítky let formující legislativy, přičemž je spojena s mnoha zákony a není dostatečně diskutována.
V rámci novely má mít být upraveno nejen procesní řízení, ale i organizační a věcné aspekty. Přestože by se dal očekávat podrobný rozbor všech změn v legislativě, předložený návrh má přes tisíc stran pozměňovacích návrhů bez jakékoliv veřejné diskuse nebo analýzy dopadů. Tento postup vnímá Seitlová jako netransparentní a přímo ohrožující titanové právní principy.
Dále Senátorka poukazuje na nekonzistence mezi tvrzením ministerstva o dlouhé délce stavebních řízení a výsledky nezávislých průzkumů České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT), které ukazují na to, že většina řízení je vyřízena v poměrně krátkých lhútách. Podle ní 80 % žádostí bylo zpracováno do jednoho roku, což kontrastuje s oficiálními údaji o sedmileté době potřebné pro takovéto procesy.
Tento nepoměr informací podle všeho naznačuje politicky motivovaný spěch při přípravě tohoto zákona. Seitlová se domnívá, že je zde snaha prosadit normu ve prospěch úzké skupiny osob či firem na úkor širších zájmů společnosti. Její pocit z této situace ji vedl k zamyšlení nad tím, co může být největším nedostatkem celého návrhu.
Většina kritik plyne právě z toho, že nový rámec upřednostňuje developerské projekty před ostatními ochranářskými zájmy občanů i životního prostředí. Jedná se o neštěstí blížící se etice výstavby v českém kontextu: prioritizace ekonomických a podnikatelských zájmů nad dlouhodobými důsledky pro komunitu či ekosystémy.
Na závěr svého vystoupení Senátorka Seitlová apelovala na důkladnější právní posouzení dopadům navrhovaného zákona s cílem zajistit spravedlivější přístup k vlastnickým právům občanům bez privilegování investorství nebo developerského lobby.Senátorka Seitlová (KDU-ČSL) se ostře vyjadřuje k návrhu zákona, který podle jejího názoru nezajišťuje ochranu vlastnických práv, ale ve skutečnosti slouží spíše zájmům developerů. Kritizuje způsob, jakým tento návrh přistupuje k citlivým tématům jako jsou občanská práva a ochrana životního prostředí. Tvrdí, že je to politicky motivovaná iniciativa, která neodráží názory odborníků a nežádající reflexi na důsledky pro širokou veřejnost. Z různých paragrafů je prý patrné zvýhodnění výstavby na úkor jiných veřejných zájmů.
Dále senátorka poukazuje na nedostatečné mechanismy pro účast odborných skupin při rozhodování o stavebních projektech. Zatímco návrh zavádí široké pravomoci v oblasti dostupnosti úlev, účastníci procesu nemají možnost podávat relevantní připomínky. Jak tvrdí Seitlová, tito lidé budou často přehlíženi nebo bude jejich názor považován za nepodložený.
Zásadní změnou má být také integrace většiny dotčených orgánů pod stavební správu. To podle ní znamená oslabení pozic těchto orgánů a v konečném důsledku i snížení kvality závazných stanovisek ohledně výstavby. V minulosti se nikdy nesetkala s tolika výhradami od profesních skupin vůči zákonodárným iniciativám jako nyní – mezi nimi je i Svaz měst a obcí či Česká komora autorizovaných inženýrů.
Senátorka Seitlová byla překvapena tímto posunem ve legislativě a uvádí příklad chybějící ochoty státní správy bránit zdravému životnímu prostředí a kulturnímu dědictví země. Novela zákona totiž zjevně orientuje pozornost jak investičním aktivitám na úkor kvalitního bydlení s odpovídajícími standardy ochrany životního prostředí.
V textu se také objevují zmínky o požadavcích týkajících se technických aspektů výstavby; nově mají být povoleny určité výjimky z ekonomických důvodů přinášejících investorům finanční úspory. Snižují se například požadavky na limity hluku či vibrací tím způsobem, že pokud jsou tyto limity pro stavbu ekonomicky nevhodné dosavadními standardy, budou automaticky považovány za splněné.
Další problematickou oblast představují změny týkající se užívání zemědělské půdy k průmyslovým účelům; navrhuje se například povolit vystavění obchodních center blízko silnic či dálnic bez patřičného zohlednění vlivu této výstavby na okolní krajinu nebo komunitu kolem nich. Ochranné zóny památkových rezervací by měly být ukotveny pouze do roku 2028 – ale vzhledem k časovým nárokům si odvolávána doporučení nejmeška až možná realizace této pomoci vždy vznesenou otázku kdo by vlastně měl utvořit příslušná opatření často několika dalších let předtím než platnost stanoveného ustanovenia skončí.
Cíl návrhu neustále omílají zastánci jako snahu o větší určitost rozhodování ve stavebnictví; avšak dává do hry otázku, zda novinky skutečně vedou ke zvýšení transparentnosti procesů či vůbec nějakému pozitivnímu výsledku pro občanskou společnost jako celek.Senátorka Jitka Seitlová (za zelené) se ostře vymezuje proti současné legislativní úpravě v oblasti ochrany vlastnických práv, kterou považuje za nástroj sloužící výhradně zájmům developerů a velkých investorů. Podle ní zákon vytváří propast mezi malými občany a velkými investory, což ohrožuje férovost na trhu s bydlením. Naráží přitom i na nebezpečné důsledky, které může mít nově zaváděný proces územního plánování.
V rámci tohoto procesu má nyní být možné upravit územní plán tak, aby vyhovoval specifickým projektům bez zapojení veřejnosti či odborníků. Tato změna by mohla vést k tomu, že v blízkosti obytných oblastí budou vznikat stavby ignorující standardy kvality životního prostředí. Senátorka zejména poukazuje na rizika spojená se schvalováním spaloven nebezpečných odpadů, které byly zaznamenány jako rozvojové projekty bez prokázání veřejného zájmu.
Termíny pro podávání připomínek k těmto změnám se výrazně zkracují a občané mohou navrhovat námitky pouze týkající se vlastnických práv stanovených zákonem. Ochrana širších veřejných zájmů je nyní omezena pouze na působnost určených institucí. Pokud však organizace nebo jednotlivci nezvládnou podat potřebné připomínky kvůli stísněným termínům či nedostatku odborníků v dané oblasti, dojde ke zkreslení výsledku – platit začne fikce souhlasu.
Další komplikací je nový centrální stavební úřad nazvaný Úřad rozvoje území. Ten rozhoduje o všech významných stavebních projektech bez možnosti reálného opravného řízení pro zasažené subjekty nebo obyvatele dotčených lokalit typických pro jiné státní instituce. V případě nesouhlasného stanoviska k rozhodnutí centrálního úřadu bude možné uchýlit se pouze k soudní žalobě.
Mezi objekty schvalovanými podle tohoto nového režimu patří nejen stavby nehospodářských zařízení jako spalovny, ale také velké bytové komplexy nad 1000 m² určitého typu bydlení. Tyto projekty nemusí nutně nabídnout dostupné nájemní bydlení pro širokou veřejnost a mohou spíš povzbudit spekulaci ve sféře nemovitostí místo aby přispěli ke zlepšení situace na trhu s bydlením.
Podle senátorky Seitlové by měl mít každý občan možnost důvěřovat územním plánům jako zárukám spravedlivého využívání prostoru komunity kolem něj. Aktuální novela však riskuje narušení této tradice závaznosti plánování tím, že umožňuje rychlé a netransparentní změny schválené mimo dosah hlasování široké veřejnosti nebo sousedních vlastníků pozemků – ti často ani nevědoma realizace stavebních projektů nastupujících ve svém okolním prostředí až poté co byla stanovena souhlasná rozhodnutí “za zavřenými dveřmi”.Senátorka Zdeňka Seitlová (nestr.) označila nedávno navrhovanou novelu stavebního zákona za krok, který nechrání vlastnická práva občanů, ale zejména zájmy developerů. Tento návrh podle ní umožňuje stavět i bez potřebného povolení a de facto legalizuje černé stavby, což má dalekosáhlé důsledky pro obyvatele. V praxi to znamená, že vezmeme-li v úvahu nové možnosti dodatečných povolení pro již postavené objekty bez řádných schválení, jsou budoucí investice a ochrana vlastnických práv ve velkém ohrožení.
Dále upozornila na fakt, že novela oslabuje demokratické hodnoty a důvěru veřejnosti ve spravedlivý právní systém. Transparentnost procesu je klíčová – občané by měli být informováni o rozhodnutích ovlivňujících jejich práva a měli by mít možnost se zapojit do příslušných jednání. Bohužel návrh novely posiluje centralizaci moci v rukou jednoho úřadu a snižuje pravomoci místních stavebních úřadů.
Rovněž kritizovala skutečnost, že nový systém přenesené působnosti vytvoří tzv. superúřad s rozsáhlými pravomocemi. Tento úřad si podmaní všechny složky státní správy v oblasti výstavby a ochrany veřejných zájmů bez adekvátní kontroly nebo odvolacích mechanismů. Významná koncentrace moci tak nasvědčuje většímu riziku možného zneužití postavení ze strany jednotlivých úředníků.
Senátorka Seitlová upozornila na množství neurčitých formulací v navrhované legislativě; mnohé pojmy nejsou jasně definovány ani stanoveny parametry jejich výkladu. Kdo určí, co se považuje za ”přiměřené”? Tyto nejasnosti vytvářejí prostor pro příslib korupce či nespravedlnosti při rozhodování o zamýšlených projektech.
Při projednávání novely ve výborech zaznělo vyjádření o tom, že jde o ambitiózní manažerský projekt s cílem razantního zjednodušení procesů spojených se stavebním právem. Senátorka oprávněně namítla rozdíl mezi soukromými podnikatelskými subjekty schopnými riskovat vlastní majetek a státním aparátem odpovědným vůči všem občanům.
V závěru dodala varování před potenciálním kolapsem celého systému stavebnictví jako důsledkem nezvládnutého přechodu k novému modelu administrativy založenému na změnách zaměstnaneckého poměru těchto pracovníků na státní správu do roku 2028. Tlak na rychlé implementaci může mít devastující dopady nejen na obce ale také podnikatele samotné; efektivita ekonomiky může být vážně narušena absence adekvální přípravy této audity nezbytné reformy zaměstnancům jako událostmi ze současné praxe správy obecních projektů je evidentní problém této transformace systému veřejné zprávy.Senátorka Jitka Seitlová (KDU-ČSL) kritizuje současnou situaci ve stavebním právu a upozorňuje, že zamýšlená ochrana vlastnických práv se ve skutečnosti soustředí na zájmy developerů. V rámci včerejších jednání bylo zdůrazněno, že legislativa týkající se stavebního práva vykazuje značné nedostatky a nejasnosti. Tato situace vyvolává obavy nejen mezi odborníky, ale i mezi zaměstnanci státních institucí.
Úředníci stavebních úřadů čelí nejistotě, když během následujících dvou let budou povinni vycházet z několika různých verzí stavebního zákona. Tímto způsobem budou muset zvládat jak nové změny, tak i existující komplexní související právní předpisy. Tento chaos přispívá k tomu, že více než 60 % těchto pracovníků uvažuje o odchodu ze státního sektoru. Studie navíc ukazují, že třetina z nich si vůbec nepřeje do budoucna pracovat na podobných pozicích.
Nesprávné nastavení pracovního prostředí pro zaměstnance státní správy je velmi alarmující. Místo adekvátního ohodnocení čelí nižším platům a i když se slibuje jejich navýšení o 10 %, to nebude stačit ke kompenzaci snižující se motivace k práci ve veřejných službách. Pokud navíc projde novinka v podobě služebního zákona v jeho plánované úpravě, mohly by být ještě více destabilizovány vztahy uvnitř institucí a hrozba propouštění pro politické důvody vzroste.
V rámci projednávání byla také zmíněna nálada ohledně ekonomických dopadů této změny legislativy na hospodářství jednotlivých úřadů a státu jako celku. Navzdory dotazům nebyla poskytnuta konkrétní čísla týkající se nákladů spojených s těmito reformami; mluví se pouze o cifrách sahajících do miliard korun bez jakéhokoliv oficiálního potvrzení. V době napjatého rozpočtu státu je takový výdaj hluboce problematický.
Senátorka Seitlová současnou novelu považuje za krok zpět od snah dosahovat rovného postavení všech občanů v rozhodovacích procesech ohledně stavby či výstavby obecně. Tento návrh nabourává roky usilovanou myšlenku spravedlivosti a ochrany veřejných zájmů při řízení výstavebných procesů.
Na závěr Senátorka Seitlová upozornila na to, jak zásadní změny jsou nynějšími návrhy oslabeny; dotkne se to mnoha lidí kolem nás a mělo by být předmětem širší diskuze mezi aktéry veřejného života i odbornou veřejností vzhledem k dalekosáhlým důsledkům této legislativy na každodenní život občanů.Senátorka Seitlová (Česká pirátská strana) kritizuje přístup k ochraně vlastnických práv, který podle ní ve skutečnosti slouží zejména zájmům developerů. Tato situace vyvolává debatu o tom, zda jsou všechny kroky zaměřeny na zajištění spravedlivého zacházení se soukromým majetkem, nebo zda se prostě snaží usnadnit developerské projekty na úkor občanů a jejich práv.
V kontextu výstavby a rozvoje měst je věnována pozornost různým aspektům, které se dotýkají vlastnických práv. Senátorka Seitlová poukazuje na to, že ochrana těchto práv by měla být prioritou pro každého zákonodárce. Místo toho však pozoruje tendenci k oslabení postavení jednotlivců a posílení moci spekulantů v oblasti realit.
Dále zdůrazňuje, že důsledky tohoto přístupu mohou mít dalekosáhlé následky pro místní komunity i jednotlivce. Namísto toho, aby byly chráněny zájmy řadových občanů a jejich právo na spravedlivou náhradu za možné zasahování do jejich majetku, jsou preferovány jen ekonomické zájmy velkých korporací a investorů.
Senátorka Seitlová také upozorňuje na nebezpečné precedentní případy v minulosti, kdy byl proces schvalování stavebních projektů urychlen právě kvůli tlaku developerů. Tento trend má potenciál ohrozit dlouhodobé hodnoty komunitního života a udržitelného rozvoje městských oblastí.
Kritika ze strany senátorky je tedy výzvou ke kritickému přehodnocení stávajících legislativních opatření. Vyzývá politiky k tomu, aby si uvědomili význam vyváženého postavení jak chránit investice tak i práva obyvatelstva jako celku.
Celkově lze říci, že názory senátorky Seitlové ukazují na urgentní potřebu reformovat vládní politiku směrem k větší transparentnosti při rozhodovacích procesech týkajících se vlastníků nemovitostí versus developery. Zajištění ochrany vlastnických práv by mělo být klíčovým bodem každodenní politiky s ohledem na budoucnost českých obcí a městských čtvrtí.