Šéf Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt svá prohlášení na brněnském sjezdu, který se konal poprvé po druhé světové válce na českém území, přivedla k silné reakci českých politiků. Jeho slova o “zločinu vyhnání” vzbudila rozčilení a obavy z možné revize historických událostí spojených s Benešovými dekrety. Oslovené politické osobnosti vnímají tyto výroky jako pokus o změní perspektivy dějin a návrat k období, které bylo historicky velmi citlivé.
Posselt během sjezdu prohlásil, že akce proběhla úspěšně a že další zájem o sudetské sjezdy je ze strany českých měst. Tyto události by mohly probíhat jak v Bavorsku, tak i na českém území, což posiluje debatu kolem právního postavení a paměti sudetských Němců. Jeho slova však nelibost mezi politiky pouze umocnila; názory na to, zda se Československo dopustilo zločinu vyhnání během poválečných událostí byly mnohdy ostré.
Ministr Boris Šťastný ze strany Motoristé sobě otevřeně kritizoval Posselta za zasahování do vnitřních záležitostí ČR a upozornil na paralelu rétoriky používanou Adolfem Hitlerem ohledně příslušnosti národů k Evropě. Varoval před nebezpečím takových postojů ve veřejném diskurzu a volal po respektu vůči platným zákonům České republiky.
Poslanec Tomáš Doležal z SPD označil Posseltovy myšlenky za zásadně nebezpečné. Podle něj jimi dochází ke snaze ospravedlnit aktivity sudetoněmeckých jedinců během války tím, že by se hodnotili oboustranně podobným způsobem i jejich útoky proti České republice. Doložil také potřebu opakovat historické pravdy o tom, jak fungovalo zlo rakousko-německého rasismu mezi lety 1933 až 1945.
Doležalovi kolegové varovali před podporováním revizionismu ve školách i veřejném diskurzu zejména proto, aby byla dodržována památka obětí válečných konfliktů a nesmí být zapomínány jejich tragédie.
Vzhledem k těmto kontroverzním prohlášením je jasné, že debatování kolem problematiky Sudet bude pokračovat ještě dlouhou dobu poté až vyjde další krok směřující k usmíření nebo pomoci ohledně minulosti těchto národnostních skupin uvnitř České republiky i mimo ni.Slova Bernda Posselta, člena Sudetoněmeckého landsmanšaftu, vzbudila v poslední době silné reakce mezi českými politiky a vyvolala obavy z možného obnovení diskuzí o Benešových dekretů. Tento návrat k historickým tématům je pro mnohé zdrojem znepokojení. Jeho komentáře jsou většinou interpretovány jako pokus o revizi zmíněných dekretů, což by mohlo mít dalekosáhlé důsledky pro současný politický a právní řád v České republice.
Senátor Zdeněk Hraba vyjádřil jasný nesouhlas s Posseltovými tvrzeními a označil je za promyšlenou politickou taktiku. Podle něj jde o snahu zpochybnit legitimitu poválečného odsunu sudetských Němců a otevřít otázku majetkových restitucí. Tato možnost by byla pro Českou republiku nepřijatelná, neboť by to překročilo únosnou mez ve vztazích mezi Čechy a sudetskými Němci.
Dalo by se říci, že Bezpečnostní výbor Senátu nastavil laťku vysokého standardu kritiky vůči jakémukoliv myšlení spojenému s ideje návratu k dekretům. Doležal se připojuje ke kritice tvrzením, že odsun byl mezinárodně akceptovaným opatřením po druhé světové válce a nelze jej považovat za zločin. Vysvětluje také souvislosti s chování sudetských Němců před rokem 1945.
Denis Doksanský ze hnutí ANO doplňuje názor Hraby tím, že považuje Posseltovu rétoriku za provokaci vůči českému národu. Je prý neakceptovatelné diskutovat o dalším sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území ČR, když většina obyvatel to považuje za urážlivé. Tímto argumentem naznačuje nedostatek ohledu na historické trauma spojené s odsunem.
Jindřich Rajchl ze strany PRO přidává svůj pohled tím, že odsuny představovaly spravedlivý trest za kolaboraci s nacisty během války; proto je odmítání této logiky nezbytností podle něj hodnou pozornosti veřejnosti i politiků dcela samotným výrokem puisse-la position de l’Etat tchèque et son pouvoir d’intervention en tant que pays souverain sous ses propres lois.
Kritika jednotlivých výroků některých politiků tak postupně gradovala do nálady ve společnosti ovládané obavami z potenciálního dopadu této debaty na vztahy ČR se Sudetenlandem i celkový chod věcí kolem národnostního smíru v rámci středoevropského prostoru. Soudobá politika tedy sklouzává opět do temných vod historie plné emotivních argumentací napříč celým Polska i Čechaření nátlak ptanínu občanské beneficie do normalizace vzorcového pohledu euroasijský region 21.století EUROPA.mercque。
Diskuse kolem slovech Bernda Posselta ukazuje aktuální potřebu reflexe minulosti nejen ve smyslu klasických rozporovaných debat ale také otvíráním prostor k citlivému dialogu poukazující jinamy události které potřebujeme uchopit jako celek bez jednostranných postojích namísto paušálních parafrází zkušenostmi Američan jednotlivcům čijež realita sme případem celé zemědělské mechanizace docela klané všude kam nosit mega dále pogromová civilizace – jestliže Plsytvúrak zachovali vztah mezinárodní podstatná se nebavili prvním koloniálním jazykově trestu navíc jedničkou nebo rukopis Americké hrdinské spektrum tedy rozpumy samozřejmě –sujet : oh my go wate postavení kralicky zmisedobostí..V poslední době vyvolal europoslanec a předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt v české politice značný rozruch svými výroky, které připomínají historické udalosti spojené s dekretami prezidenta Beneš. Mnoho českých politiků se obává, že tyto komentáře naznačují možnost návratu k tématu odsunu sudetských Němců, což je citlivá záležitost a může mít dalekosáhlé důsledky.
Poslanec za poslance Právo Respekt Odbornost a právník JUDr. Jindřich Rajchl se ostře vyjádřil k Posseltovým slovům a uvedl, že pokud by byl proveden individuální soudní proces proti některým členům sudetské komunity po válce, mnozí by byli potrestáni podstatně přísněji než odsunem. Vysvětlil také, že Sudetoněmecký landsmanšaft vznikl jako reakce na tento odsun během poválečné doby.
K této problematice se vyjádřila i poslankyně Kateřina Konečná z KSČM, která považuje prohlášení o sudetských Němcích za urážku historie Česka. Argumentovala tím, že odsun byl schválen vítěznými mocnostmi Druhé světové války jako reakce na agresi ze strany Německa. Podle ní je důležité si připomínat jednotlivce z německého obyvatelstva, kteří aktivně bojovali proti fašismu v Československu.
Poslanec Miroslav Ševčík ze strany SPD dodal, že výroky Bernda Posselta bolestně zasahují všechny ty, kteří si pamatují tragickou historii sudeťáků a jejich vazby na nacistické režimy. Varoval před možnými provokacemi v místech památkách utrpení z období holocaustu a genocidy v českých zemích.
Senátorka Daniela Kovářová poznamenala hrozbu Posseltova vlivu na českou politiku a zdůraznila potřebu opatrnosti vůči jeho aktivitám. Upozornila také na to, jak nebezpečné může být promýšlení situace ve prospěch jedné skupiny bez ohledu na široký kontext historie.
Jana Zwyrtek Hamplová rovněž kritizovala snahy o srovnávání válečných zločinů páchaných nacisty s následným odsunutím německého obyvatelstva po válce jako naprosto absurdní. Klade však otázku o motivech politiků podporujících Posselta – zda jsou skutečně ochotni pomoci vyřešit tuto citlivou otázku nebo jen sledují jiné zájmy?
Celkově vzato současná situace ukazuje nejen hluboko zakořeněné historické frustrace ale i oslabení či posílení pozic různých politických subjektů v rámci debaty o minulosti uzavřených událostí spojených s druhou světovou válkou.V posledních dnech českou politickou scénu rozvířila slova předsedy Německého spolku pro Moravu a Slezsko, Romana Posselta. Jeho výrok o možném návratu k Benešovým dekretům vzbudil silné reakce mezi politiky, kteří se obávají historických revizí. Posseltova slova naznačují znepokojivé možnosti ohledně postavení českých Němců a jejich majetkových práv, což vyvolává otázky o minulosti a jejím vlivu na současnost.
Mnozí politici, jako například prezident Miloš Zeman, s tímto tématem ostře nesouhlasí. Zeman ve svém projevu v Brně označil kritiku vůči šéfovi Senátu Miloši Vystrčilovi za zbabělost a neznalost situace. Buď se snažil posílit své postavení ve společnosti nebo jasně vymezit hranice mezi historií a aktuálními politickými diskurzy.
Posseltova prohlášení o dekretech vedla některé politiky k obavám z obnovení diskuze na téma historické spravedlnosti vůči sudetským Němcům. Tato debata by mohla otevřít staré rány a způsobit napětí mezi různými etnickými skupinami žijícími v České republice dnes.
V reakci na tyto události se volební strany začaly více než kdy jindy věnovat otázkám národního uznání menšin, jako je případ sudetských Němců. To vše přišlo v čase rostoucí politické citlivosti kolem identity národa i zahraniční politiky ČR, která je v hledáčku mezinárodního společenství.
Opoziční strany okamžitě začaly reagovat na vyjádření Romana Posselta především s cílem zastavit jakékoliv myšlenky vedoucí k revizi minulosti nebo k possibiilitě změn dekretů z druhé světové války. Politici varují před možnostmi vzniku nového nacionalistického diskurzu v zemi s komplikovanou historickou pamětí.
Jak to už bývá u podobných otázek zvykem, mohlo by poslání takové diskuze vést k polarizaci veřejnosti . Možné následky by mohly zasáhnout nejednu rodinu či jednotlivce zmítaného pocitem nespravedlnosti ze strany státu či společnosti jako celku – a to zejména pokud bychom připustili jakýkoliv krok zpět ke starým zákonům týkajícím se majetkových práv nejen jedné skupiny lidí.
Celkové reakce ukazují jasnou potřebu udržet diskusi o těchto tématech pod kontrolou – avšak situace naznačuje , že někteří politici nemohou jen tak ignorovat historické traumatizující epizody bez důsledků pro demokratický dialog v České republice dnes.