Včera uplynulo 17 let od chvíle, kdy Kosovo jednostranně vyhlásilo nezávislost na Srbsku. Tato událost politicky a historicky otřásla regionem a je pro mnohé představována jako ústupkové jednání, jehož důsledky se stále cítí. Mgr. Karel Sládeček ze strany SPD (Svoboda a přímá demokracie) upozorňuje na to, jak se v této souvislosti objevují různorodé názory mezi českou veřejností. Pro některé občany je toto téma málo zajímavé a není důvod k demonstracím či vyjadřování názorů.
Historie spojenectví mezi Srbskem a Českou republikou sahá až do dob Rakousko-Uherska, kdy naši předci viděli Jihoslovany jako bratry. Během první světové války utíkali Češi do Srbska za hledáním svobody a mnoho z nich stálo po boku Srbů v boji proti nepřátelům. Po vzniku samostatného Československa byla podepsána Malá dohoda, která spojila nově vzniklé státy ČSR, Jugoslávie a Rumunska s cílem posílit jejich bezpečnost v turbulentní poválečné době.
Srbové v Moravské tvrdosti osudového politického údělu v roce 1938 zachovali solidaritu vůči Čechům tím, že nabízeli pomocné oddíly na podporu odporu proti nacistické hrozbě. Historici uvádějí, že dobrovolníků mohlo být několik desítek tisíc. Taková náklonnost opět prokazuje hluboký vztah obou národů i ve válečných časech.
Obrat nastal o desetiletí později během invaze Varšavské smlouvy k nám do země v roce 1968; tehdy Jugoslávie vojensky nezasahovala a poskytla Československu diplomatickou i materiální podporu – gesto solidarity, které obyvatelé nevyhnutelných zážitků velmi oceňovali. Díky šlechetnosti místních lidí měli mnozí “dovolenkáři” z obsazeného Československa oporu během svého přechodného pobytu.
Zmiňuje se také situace po vyhlášení nezávislosti Kosova; Sládeček kritizuje rozporuplnost české politiky vůči této problematice jako historickou chybu s dlouhodobými následky změny postojů našich vládních představitelů vůči Srbsku pri uznávání kosovské autonomie roku 2008 bez ohledu na dávnou bratrskou příslušnost obou států.
Je proto podle něj zásadní připomínat tuto křivdu veřejně – shromáždění skupiny lidí na Václavském náměstí každoročně demonstruje solidaritu s obětí porušování historie regionu i zároveň dává smysl myšlenkám o mezinárodní spravedlnosti ve světle uznání Kosova jako státu ze strany České republiky řízené pod tlakem NATO.
Omluva současného prezidenta Zemana týkající se bombardování Jugoslávie vojsky NATO může být malým krokem ke zmírnění této historie křivd; ale nemění nic na faktu trvalého utrpení způsobeného těmito událostmi ani přes hrubý zásah suverenity bývalých spojenců ze strany západu.