V nedávném komentáři se Sládeček z hnutí SPD zamýšlí nad otázkou, zda je nešťastné usilovat o zestátnění společnosti ČEZ. Tento krok by mohl mít dalekosáhlé důsledky pro energetický sektor v České republice a pro hospodářství obecně. Vzhledem k tomu, že ČEZ hraje klíčovou roli v českém energetickém mixu, otázka státního vlastnictví nabývá stále větší naléhavosti.
Dominance ČEZu na trhu s elektřinou je nesporná; společnost v roce 2021 vyráběla přibližně dvě třetiny elektrické energie v zemi, což představovalo 53,2 terawatthodin při celkové produkci kolem 85 TWh. Mezi nejvýznamnější zdroje energie patří uhlí (40,3 %) a jádro (36,2 %), zatímco obnovitelné zdroje dodávají 12,4 % vyrobené elektřiny. Česká republika je navíc vývozcem elektrické energie, což indikuje její stabilní postavení na trhu.
Pokud se podíváme přímo na strukturu společnosti ČEZ, zjistíme její širokou rozmanitost v typu elektrárenských zařízení. Provozuje sedm uhelných a dvě jaderné elektrárny spolu s dalšími typy výrobních zařízení jako jsou vodní či fotovoltaické elektrárny. K datu roku 2021 měla firma akciový kapitál rozdělený do více než půl miliardy kusů akcí a stát ve firmě držel téměř 70 % podílů.
Příspěvek ČEZu do státního rozpočtu je také významný; za rok 2022 byla schválena dividenda ve výši 142 Kč na akcii s celkovým příjmem kolem 53 miliard Kč pro stát. I přestože se dividenda za rok 2023 snížila na pouhých 52 korun na akcii a přinesla státu jenom asi 19 miliard Kč, doprava dodatečných příjmů jako wind-fall tax pomohla naplnit kasu o dalších zajímavých hodnotách.
Otázka zestátnění se opět dostala do popředí veřejné debaty zejména kvůli rostoucím cenám energií a tlakům realizovat dostupnější cenovou politiku pro občany. Mnozí lidé tak začali volat po větší regulaci nebo dokonce plném převzetí firmy státem jako cestě k ochraně spotřebitelů před kolísáním tržních cen elektřiny.
Ve všech těchto diskuzích hraje klíčovou roli ochrana zájmů občanů České republiky proti excesům soukromého sektoru i stabilizace energetického trhu během turbulentních časů spojených s růstem nákladů na energii. Takové úvahy však vyžadují pečlivou analýzu potenciálních dopadů ve všech oblastech – od ekonomiky po životní prostředí – aby bylo možné nalézt rovnovážný plán řešení situace prostřednictvím tak radikálního kroku jako návratu k zestátňování klíčových podnikatelských subjektů jako je právě ČEZ.Zájem o zestátnění energetického giganta ČEZ vyvolává otázky o tom, zda by tento krok byl skutečně tak problematický. Karel Sládeček z SPD se domnívá, že snaha o navýšení státního podílu v této společnosti není špatná cesta. Zásadním důvodem ke zestátnění je situace na trhu s elektřinou, kde ceny v České republice jsou vyšší než nejen u našich sousedů na Slovensku nebo v Maďarsku, ale i vůči západu Evropy. Obchodování na burze se provádí za spotové ceny a vliv minoritních akcionářů znemožňuje českému státu regulovat prodej cenově výhodněji bez rizika arbitráží s investory.
V souvislosti s myšlenkou zestátňování bylo zvažováno také založení pražské burzy elektřiny. I když by mohlo přinést krátkodobé benefity pro české účastníky trhu, nezměnilo by to základní mechanismy tržního prostředí a nakonec bychom čelili obdobným problémům jako dnes se současnou lipskou burzou. Trh bude vždy řízen potřebou generovat zisk.
Podle návrhu Sládečka je klíčovým krokem opustit lipskou burzu a zaměřit se nejprve na uspokojení domácích potřeb v oblasti dodávky energií. Plán zahrnuje zvýšení státního podílu v ČEZu ze stávajících 69,8 % až k plánovaným 90 %. Toho by bylo možné dosáhnout výkupem akcií od minoritních vlastníků. Je pravděpodobné, že část těchto investorů nebude chtít svůj podíl prodat, avšak menší akcionáře – běžné občany – může revize nabídka pomoci motivovat k jeho vzdání ve městě.
Realizace tohoto plánu si žádá investici kolem 160 miliard korun na vykoupení všech zbývajících akcií společnosti podle aktuálních tržních hodnot. Tento náklad však podle Sládečka nepředstavuje shoz peněz do propasti; spíš jde o významnou investici do českého hospodářství.
Pokud stát zajistí levnější elektřinu firmám po celé zemi díky nově získanému vlivu nad ČEZem, následně může vzrůst konkurenceschopnost podniků a přispět ke zvýšení daňových příjmů veřejných rozpočtů prostřednictvím větších obratů. Tento efekt pak může přinést zaměstnanost a stabilnější příjmy obyvatelstva i státní pokladny.
Na závěr vyvstává mnoho otazníků ohledně toho jak co nejefektivněji využít budoucích zisků ze zmíněného zestátňování třeba k posunu ve využívání modernějších energetických zdrojů či při vzdělávání nových expertů v této oblasti — což představuje další výzvu pro vládu i všechny zainteresované strany směrem k udržitelné budoucnosti české ekonomiky.Poslanec Sládeček z hnutí SPD se v poslední době zamýšlí nad otázkou státního vlastnictví firmy ČEZ. V debatách o energetice a jejím řízení se čím dál více objevuje myšlenka zestátnění této klíčové společnosti, která hraje zásadní roli na českém trhu s elektřinou. Sládeček se ptá, zda je opravdu tak problematické usilovat o návrat států k větší kontrole nad strategickými sektory, jako je energetika.
V současnosti firma ČEZ čelí různým výzvám a mnozí odborníci upozorňují na její velký význam pro energetickou bezpečnost České republiky. Energetická krize, která zasáhla celou Evropu, vyvolala diskuze o tom, jak zajistit stabilní dodávky energie za přijatelnou cenu. Podle některých názorů by zestátnění mohlo přinést větší odpovědnost a garantovat dostupnost energií pro občany.
Na druhé straně skeptici varují před riziky spojenými se státní správou tak velkých podniků. Argumentují tím, že politici mohou mít omezené dovednosti potřebné k řízení komplexních korporací. Navíc existuje obava z ředitelského vlivu na rozhodování ve strategicky důležitých oblastech.
Dalším argumentem pro zestátění může být snaha zajistit ekologickou udržitelnost a obnovitelné zdroje energie v rámci celonárodní strategie boje proti klimatickým změnám. V této souvislosti se ozývají hlasy podporující převod podniku do rukou státu jako možný krok zpět ke kontrole energetického mixu země a plnění environmentálních závazků.
Zprávy naznačují také možnou akvizici jiného kvalifikovaného akcionáře napojeného na kontroverzního podnikatele Pavla Tykače. Takové situace jen podtrhují nejistotu ohledně budoucnosti ČEZ a vzbuzují otázky týkající se transparentnosti vlastnických struktur ve firmě.
V konečném shrnutí lze konstatovat, že debata kolem české elektroenergetiky nabývá stále intenzivnějších rozměrů s rostoucím zájmem o budoucnost společnosti ČEZ i celé oblasti jejího provozu v kontextu aktuálních geopolitických událostí i domácích problémů s cenami energií. Jak to nakonec dopadne? Otázka zestátnění či další formy regulace je bude jistě tématem pokračujících diskuzí mezi politiky, ekonomickými experty i širokou veřejností po dlouhou dobu.