Pavel Spirov z SPD si klade otázku, proč se v České republice zavírají uhelné doly v době, kdy země potřebuje finanční prostředky. Tyto doly představovaly po staletí důležitý zdroj nejen tepla, ale také elektrické energie. Podle jeho názoru je situace absurdní a lidé přihlížející tomuto trendu by měli mít vážné obavy. I na Ostravsku byla odepsána obrovská množství zásob koksovatelného a energetického uhlí s hodnotou dosahující až 100 miliard eur.
Troufám si říci, že přesně určení množství černého uhlí odepsaného ve Frenštátu je složité. Nicméně odhady naznačují výrazné finanční ztráty spojené s geologickým průzkumem této oblasti. Dnes by částky za vybudování potřebných vrtů a chodeb mohly překročit jednu miliardu eur. Odhadovaná hodnota podzemního uhlí v oblasti dosahuje až 200 miliard eur a není do ní zahrnuta ani potenciální přítomnost přírodního plynu, který může být vytěžena při těžbě uhlí.
Indie například vydává každoročně stovky licencí na těžbu uhlí, přičemž výnosy z tohoto odvětví pomáhají financovat investice do obnovitelných zdrojů energie jako jsou solární a větrné elektrárny. Uhlí se ukazuje jako cenný zdroj surovin i pro modernější technologie – příkladem mohou být ropné společnosti financující projekty zaměřené na výrobu zelené energie.
Spirov dále uvádí zkušenosti Austrálie, která doporučila svým úřadům neomezení těžby uhelných zdrojů; tyto prostředky pak lze využít pro rozvoj ekologických alternativních energií. Surové uhlí představuje chemicky hodnotnou surovinu sama o sobě neprovokuje ekologické problémy; problém spočívá pouze v nesprávném zacházení s ním.
České politice však často dominují nedostatečně informovaní jednotlivci, kteří nejsou schopni vidět komplexnost problematiky kolem řady environmentálních otázek spojených s uhelnými doly i jejich uzavíráním. Současné modernizované hnědouhelné elektrárny mají dokonce minimální emise: místo kouře vypouštějí pouze páru.
Na mezinárodním poli je Japonsko vzorem pro technologickou inovaci ve výrobě energie – investovalo značný kapitál do vysoce efektivních superkritických uhelných elektráren, které po jaderné havárii ve Fukušimě zajistily stabilitu dodávkách elektřiny. Je zvláštní, že něco takového nezaznívá na českém veřejném diskurzu o energetické budoucnosti země.
Zásoby černého uhlí odkryté v ČR jsou kvalitativně lepší než ty polské; díky svým specifickým vlastnostem jsou určeny ke koksování a následnému použitím při výrobě železa. Budoucnost těchto dolů je však nynějšími rozhodnutími ohrožená – plánované zatopením dolů může vést k nenahraditelné ztrátě cenných přírodních surovin.
Nakonec Spirov apeluje na jasný rozum při využívání domácích energetických rezerv - jakými jsou právě uran nebo zmíněné černé uhlí - zatímco se bude postupně pracovat na zvýšení podíl obnovitelných zdrojů jako součást dlouhodobějších plánů českétermostatistiky.Uranu má Česká republika významnou pozici v celosvětovém měřítku; proto by mělo být prioritou investovat do nových technologiích umožňujících jeho efektivnější využití pro potřeby strany administrativní politiky i celé populace.