Petr Štěpánek, zástupce strany Trikolora, vyjádřil obavy o orientaci České televize a označil ji za “Al-Káidu opozice”. Podle něj je současná činnost televizního kanálu v souvislosti s navrhovanou změnou financování daleko od standardních praktik jak v oblasti politiky, tak žurnalistiky. Představitelé opozice a médií veřejné služby se spojili proti reformám, přičemž jejich chování vykazuje známky zaujatosti a neobjektivnosti.
Problém financování veřejnoprávních médií se stává stále urgentnějším tématem. Zatímco technologie a nabídka programů se během posledních deseti let měnily k nepoznání, způsob příjmu pro Českou televizi zůstal ve své podstatě stejný jako před více než sto lety. Poplatky za vysílání jsou podle Štěpánka nejenom zastaralé, ale také neefektivní a nespravedlivé vůči ekonomicky slabším vrstvám obyvatelstva.
Kritika směřuje i na aktuální kroky Fialovy vlády. Ta se rozhodla zvýšit poplatky i rozšířit okruh plátců bez ohledu na dřívější sliby o zachování jich výše. Tento krok byl označen jako politický přešlap a oznámení o nespokojenosti většiny populace s obsahem vysílání vzbuzuje otázku nutnosti zásadní transformace systému financování.
Štěpánek rovněž odmítá argumenty týkající se nezávislosti veřejnoprávních médií při změnách financování. Podotýká totiž, že bez ohledu na to, zda jsou prostředky vybrány přes poplatky nebo rozpočtem státu, vždy jde o rozhodnutí těch samých politických aktérů. Faktická nezbytnost reformy tak bude odrazem nedostatků nynějšího uspořádání.
Dále poukazuje na alarmující statistiky nezávislého výzkumu agentury STEM: více než polovina českého obyvatelstva nedůvěřuje tomu, co Česká televize nabízí jako zprávy či publicistiku. To vyvolává pochybnosti nad tím, zda televizní kanál skutečně plní svou zákonnou roli jako poskytovatel objektivního predmetu informací pro občany.
Česká televize má dle platného právního rámce zajišťovat spravedlivé informace bez jednostranného preferování určitých ideologií či politických směrů. Avšak realita je jiná – mnozí namísto kvalitního informačního servisu pociťují spíše manipulaci s názory veřejnosti skrze selektivní přístup k informacím různých stran či hnutí. Z pohledu Štěpánka tento stav výstižně dokládá potřebu významných změn v nastavení fungování českého veřejnoprávního vysílání.Štěpánek z hnutí Trikolora se nebojí razantních přirovnání, když mluví o České televizi. Uvádí ji za vzor Al-Káidy v kontextu opozice, což má jasně signalizovat její roli jako nástroje pro určité politické zájmy namísto objektivního informačního zdroje. Podle něj není ČT nezávislá média, ale spíše propagandistický stroj, který podporuje konkrétní politické síly a narušuje demokratickou rovnováhu ve společnosti.
Povinnost platit televizní poplatky vyvolává u mnoha domácností frustraci. Lidé totiž financují médium, které jim často neprovides informace v nezaujatém světle. Mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že veřejnoprávní televize místo spojení společnost rozděluje a zbytečně polarizuje názory.
Štěpánek varuje před tím, že současné změny ve financování veřejnoprávních médií nemusí stačit k nápravě situace. Klade důraz na to, aby došlo k redefinici toho, co by veřejná služba měla obnášet. Je si jistý tím, že Česká televize i Český rozhlas potřebují zásadní reformy – měly by být úspornější a podléhat skutečné inspekci veřejností.
Při diskuzi o nedávno avizovaných změnách financování médií přetrvává podle Štěpánka pokrytectví na straně opozice i v oblasti mediálních debat. Občané tak mají právo se ptát na účel České televize v aktuální podobě a zveřejňované obsahové zaměření.
Otázky se pak obrací směrem k obsahu vysílání – sledujeme média využívající jakési filtrování informací? Je přijatelné vnucovat divákům určité ideologie či agendy? Jak je možné přijmout fakt, že program zahrnuje opakovanou prezentaci starých pořadů z minulosti místo aktuálního reflektování doby?
Konečně také vychází najevo potřeba promyslet systém financování České televize a zvážit smysluplnost jeho existence vzhledem ke konzistentním stížnostem ze strany občanů , kteří odmítají platit za něco , co považují za neefektivní nebo dokonce škodlivé pro jejich názory a svobodnou debatu.
V článku psaném pro MF Dnes tak Štěpánek důrazně apeloval nejen na potřebu zásadní změny ve fungování veřejnoprávní služby jako celku ale také umožnění různorodosti názorů v jejím vysílání jako klíčového kroku kupředu.Petr Štěpánek z hnutí Trikolora vyjádřil silný názor na Českou televizi, přirovnal ji k Al-Káidě pro opozici. Podle něj veřejnoprávní média manipulují s informacemi a tím, co se dostává k občanům, a ovlivňují tím politickou scénu v České republice. Tato slova vzbudila pozornost nejen mezi politiky, ale i širokou veřejností.
Štěpánek kritizuje konkrétně novináře a politiky, které považuje za nekompetentní a nezodpovědné ve svých výrocích a jednáních. Jeho názory reflektují rostoucí frustraci některých části společnosti z mediální prezentace daných témat. Tento pocit nespokojenosti naznačuje trend, kdy lidé častěji hledají alternativní zdroje informací.
V rámci své kritiky se Štěpánek zaměřil také na prezidenta Petra Pavla, jehož mandát by podle něj mohl být ohrožen nedostatečnou důvěrou veřejnosti ve vedení státu. Navrhuje rezignaci jako krok ke zvýšení transparentnosti a obnovění důvěry občanů v politické instituce.
Trikolora volá po bojkotu takzvaných “propagandistických špinavců”, což je termín označující novináře nebo média, o kterých je přesvědčený o tom, že zkreslují fakta ve prospěch určitých politických zájmů. Podle něj je nutné bránit se proti manipulativním praktikám médií.
Další aspekt jeho názoru spočívá v obavách z mladé generace studentů, o kterých tvrdí, že jsou snadno ovlivnitelní mainstreamovými názory bez vlastního kritického myšlení. Upozorňuje na to jako na označení pro potenciální sociální problém týkající se vzdělávacího systému.
Celkově lze říci, že Štěpánek (Trikolora) přichází s provokativními tvrzeními ohledně stavu české žurnalistiky a její role v demokratickém procesu země. Jeho výstupy naznačují touhu po změně jak v mediálních praktikách tak i ve vládních strukturách této země.