Po volbách, které proběhly před čtrnácti dny, má Andrej Babiš uzavřenou rámcovou dohodu s SPD a Motoristy ohledně sestavení nové vlády. Přesto prezident dosud nehodlá pověřit Babiše tímto úkolem – to udělá až po ustavující schůzi nové Sněmovny na začátku listopadu. V této souvislosti Babiš čelí hrozbě reputačního skandálu spojeného s Filipem Turkem, zatímco média se rozběhla na plné obrátky se snahou dehonestovat jeho osobu a zpochybnit Macinku v roli ministra životního prostředí.
Je třeba zmínit také zádrhel způsobený odcházející vládou; Rakušan během debaty ironicky vyzval k vysvětlení, proč nemá Babiš vládu hotovou, přičemž zapomněl zmínit klíčový fakt – prezident ještě nevydal pověření. Stanjura navíc odmítá poslat státní rozpočet znovu do Sněmovny a vyzývá Babiše k vytvoření vlastního návrhu. Kalousek i další odsuzují nedostatek konkrétních rozhodnutí ohledně financování Státního fondu dopravní infrastruktury.
Babiš evidentně využívá situace ve svůj prospěch. S Macinkem i Okamurou navázal komunikaci a nehodlá zasahovat do mediální kampaně zaměřené proti Turkovi (a nyní i Rajchlovi). Jeho přístup připomíná strategii zametání nepříjemností „pod koberec“, kterou ostatně nedávno ukázala Destroix – může tak posunout problém o měsíc dál a počkat, až média ztratí zájem.
Současná situace vyvolává zajímavé reakce mezi veřejností; například anketní výsledky naznačují vysokou podporu pro Macinku jako ministra životního prostředí – 96 % hlasujících jej považuje za přijatelného kandidáta. Média však neskrývají své úsilí pustit se do kritiky jednotlivých politických postav; je jasné, že pozitivní obraz nikdo netvoří bez důvodů či agendy.
Polemika okolo svobody slova nabývá nových rozměrů v souvislosti s událostmi kolem případu Filipa Turka, kdy mnozí diskutující na jeho sociálních sítích byli podrobeni útokům ze strany zaměstnavatelů či policie. Tohle osvětlení situace poukazuje nejen na selektivitu ve vymáhání svobody slova, ale i na možnost represivních kroků vůči těmto jednotlivcům.
Za současných okolností není jiného řešení než nechat vládu dovolenkovat si ve vlastním odporování skutečnostem. Jestliže odmítají projednat státní rozpočet znovu, můžeme očekávat stav provizoria. Nové Sněmovna zatím nemůže efektivně fungovat kvůli absenci akční vlády; nedáme jim možnost ovlivnit dění více než je nezbytné.
Jednou ze strategií by tedy mělo být nechání bývalých vládních představitelů vypořádávání se sami se sebou až do nástupu nové koalice v prosinci. Politické šumy kolem této záležitosti nakonec pouze zdánlivě ujistí o tom správném kroku ke stabilizaci našich politických poměrů pro budoucnost . Ať už má něco společného s dramaty mezi politiky nebo medializovanými kauzami první linie — měli bychom počkat na vývoj věcí a pozorovat hru moci malebné osobnosti české politiky (Sterzik – Stačilo!): Ať se uvaří ve vlastní šťávě .