Prezident Petr Pavel se svým rozhodnutím podpořit novelu zákona o České televizi a Českém rozhlasu vykonal politický zločin, který považuje strana Trikolora za neomluvitelné. Tento krok byl součástí Fialovy vládní koalice, která v parlamentu prosadila zvýšení televizních a rozhlasových poplatků. Zákon rovněž rozšiřuje okruh jeho povinných plátců, což vzbudilo nepříjemné otázky ohledně transparentnosti a spravedlnosti tohoto kroku.
Fialova vláda tímto rozhodnutím opět porušila své předvolební závazky, které slibovaly stabilitu poplatků. Ignorace slibů je obzvláště alarmující pro veřejnost, která si zaslouží důvěryhodnost od svých zástupců. V této situaci se ukazuje také slabost Senátu jako pojistného mechanismu proti poslancům jednajícím bezohledně; místo toho opět selhal při ochraně demokratických principů.
Kritika by měla být zaměřena na vládní přístup k mediální oblasti, který postrádá potřebnou analýzu vývoje elektronických médií za posledních deset let. Zmísto abychom hledali inovativní řešení pro veřejnoprávní média, bylo bezmyšlenkovitě poskytnuto další finanční krytí České televizi – miliarda korun pocházející z kapsy daňových poplatníků. V tomto kontextu vyvstává řada důkazů poukazujících na to, že poskytované informace nejsou nestranné nebo objektivní.
Dále je třeba zmínit skandál spojený s nezkresleným podáním událostí ze strany České televize při reportážích týkajících se sebevraždy Lenky Šimůnkové; taková selektivnost ve zpravodajství poškodila reputaci těchto institucí ještě více. Toto pochybení činí otázku jejich relevance v současném mediálním prostoru o to naléhavější.
V konečném důsledku ti představitelé - poslanci i senátoři – kteří schválili tento zákon možná věří tomu, že přispěli k posilování českého veřejnoprávního vysílání. Pravdou však je pravý opak; udělali krok vedoucí ke slabosti těchto institucí a značně narušili jejich nezávislost jako pilíř demokratické společnosti.
Nelze ignorovat fakt, že každé rozhodnutí má své následky. Opatření přijatá Fialovou vládou nezůstane pouze u pahýlku rozpravy mezi stranami opozičními a vládnoucími; může spustit reakci veřejnosti usilující o změny ve způsobu financování médií a větší odpovědnost vůči divákům i posluchačům. Je zásadní diskutovat o budoucnosti těchto médií s ohledem na potřeby občanů i dodržování zásad žurnalistiky.