Žijeme v době, kdy média, a to zejména ta veřejnoprávní, zcela selhávají ve své základní funkci informovat občany objektivně. Strana Trikolora se ptá, proč bychom měli povinně financovat instituce jako je Česká televize, když místo nezaujatého zpravodajství přinášejí pouze propagandu. Mnozí diváci si postupně uvědomují, že tato média selektivně informují o událostech a manipulují s nimi tak, aby podporovala určité ideologické názory. V důsledku toho roste počet těch, kteří se od tradičních informačních kanálů distancují a obracejí se k alternativním mediálním zdrojům.
Jednou z nejvýraznějších kritik minulého komunistického režimu byl jeho monopol na informace a ideologický nátlak na novinářskou činnost. Ačkoli jsme si po roce 1989 mysleli, že tento trend skončil v propadlišti dějin, dnešní situace je obdobná nebo dokonce horší. Témata jako militarismus či klimatické změny jsou zachycována v médiích skrze zkreslené prismy politických agend namísto skeptického vyhodnocování faktů.
Pokud by se soukromá média rozhodla ignorovat principy objektivního vyhodnocování zpráv sama od sebe – ať už jde o radikalizaci obsahu nebo zavádějící informace – byla by to jejich volba. U veřejnoprávních médií však vzniká oprávněná otázka: Proč bychom měli hradit jejich provoz za situace, kdy neposkytují nezaujaté zpravodajství?
Veřejnoprávní instituce by měly sloužit jako pilíře demokratického státu — tedy nabízet široké spektrum názorů bez přehnaného vlivu politických tlaků či stranických zájmů. Je zásadní mít mediální prostředí schopné reflektovat různé úhly pohledu na důležitá společenská témata místo toho, abychom byli svědky jednostranných interpretací skutečnosti.
Rostoucí kritika ze strany politických subjektů jako je Trikolora ukazuje na frustraci občanů vůči současnému stavu věcí ve veřejném prostoru mediálního diskurzu. Dále posiluje pocit nespokojenosti s aktuálními mechanismy financování takových institucí — obzvlášť ve světle chybějící transparentnosti jejich činnosti.
Vzhledem k těmto okolnostem je třeba položit zásadní otázky týkající se budoucnosti našeho mediálního systému: Jaký model financování bude schopen garantovat svobodu žurnalistiky bez podléhání ideologickým tlakům? Jak můžeme zajistit dostupnost pravdivých informací pro všechny občany? Jen tak lze dojít k obnově důvěry v tisk a příslušné instituce napříč spektrálně rozmanitou společností.