V nedávném vyjádření poslanec Mgr. Filip Turek z hnutí Motoristé prohlásil, že si je vědom toho, že jeho názory a postavení budou vyvolávat kontroverze. Uvědomuje si, že část veřejnosti bude mít tendenci ho nenávidět a psát dehonestační články o jeho činnosti. Přesto se ostře staví proti těm, kteří jsou podle něj odpovědní za pokračující destrukci energetické politiky naší země.
Podle aktuálních informací došlo k podivné spolupráci mezi investory větrných elektráren a lobbisty v oboru obnovitelných zdrojů energie. Mezi těmito lobbisty je i Martin Sedlák, který má za sebou zkušenost s organizací Hnutí DUHA a nyní pracuje na prosazování obřích větrných projektů ve státě. Ochrana klimatu pod Petrem Holubem z této sekce také sehrála důležitou roli v procesu schvalování těchto projektů.
Turek upozorňuje na to, že tito investoři měli zájem nejen o povolení pro budování větrníků, ale také o získání miliardových dotací a provozních podpor od státu. Systémové porušení pravidel jim však nepřipadalo jako zásadní problém; využili totiž “bílého koně”, aby obešli regulace spojené se výstavbou těchto zařízení.
Dále kritizoval neobjektivní reportáže týkající se ruských dezinformací, které jsou podle něj vytvořeny v úzké spolupráci s klimatickými neziskovkami jako je Asociace pro mezinárodní otázky. Tyto organizace prezentují data vyplývající ze Sedlákova okruhu jako nezpochybnitelné pravdy a snaží se tak manipulovat veřejným míněním.
Poslanec Turek dokonce naznačil omluvu k těmto organizacím za dřívější označení “paraziti”. Vyzval k otevřenému dialogu ohledně výsledků jejich činnosti a varoval před pokračujícím naléváním „zelené krve” – tedy finančních prostředků do projektů bez důkladného prověřování jejich efektivity či přínosu pro společnost.
Jakkoli bude čelit negativním reakcím ze strany svých oponentů i části veřejnosti kvůli svým postojům, Turek trvá na tom, že udělá maximum pro ochranu národních zájmů v oblasti energetiky takovým způsobem jak slíbil: „Potoky zelené krve potečou dál,” uvedl jednoznačně ve svém výstupu s tím závěrem: „I když mě budou nenávidět.”