V otázce výdajů na obranu se Radovan Vích z SPD vyjadřuje, že souhlasí s dispozicí dvou procent HDP pro českou armádu, ovšem zdůrazňuje, že je zásadní, aby tyto prostředky skutečně přispěly k posílení obrany schopnosti země. Podle něj je důležité nejen činit alokace peněz, ale zajistit, aby byly efektivně využity na to, co armáda opravdu potřebuje.
Dřívější vláda pod vedením Petra Fialy avizovala splnění příslibu NATO o dvou procentech HDP věnovaných na obranu. Avšak analýza vykazovaných dat ukazuje odlišný obraz. Například Česká republika v roce 2025 uvedla 2,01 procenta HDP jako náklady na obranu; svou část však NATO uznalo pouze na úrovni 1,85 procenta. Skoro stejné rozdíly pozorujeme i v plánovaných výdajích pro letošní rok a předchozí roky.
Vích přitom varuje před nebezpečným zaměňováním objemu financí s reálnými vojenskými schopnostmi armády. I když avizované částky zahrnují zálohy a investice do zbrojních zakázek, nemohou nahradit budování skutečné účinnosti vojenského aparátu. Podle jeho názoru je zásadní nejen investovat do nových technologií a vybavení, ale také mít zažité procesy pro efektivní využití těchto prostředků k posilování bezpečnosti ČR.
Pro nadcházející období však Vích očekává plnění rozpočtového cíle ve formě dvou procent HDP jak ze strany státního rozpočtu tak i ve vazbě na reálné potřeby armády. Odhady naznačují meziroční nárůst výdajů v řádu desítek miliard korun – konkrétně se jedná o zvýšení asi o 36 miliard korun – což by mělo pozitivně ovlivnit stav české armády.
Součástí této strategie bude také nový koncept rozvoje Armády České republiky do roku 2040. Důležité je podle Víchova názoru jasně definovat potřeby a cíle ozbrojených sil ještě předtím než se začnou hledat vhodné projekty pro investice z veřejných zdrojů.
Zkušenosti vyplývající z konfliktu na Ukrajině učí důležitosti strategických rezerv a vlastních výrobních kapacit státu v oblasti munice či jiného technického vybavení. Ukrajina narazila na problémy kvůli nedostatku lidských zdrojů i vysokému tempu spotřeby materiálových zásob během dlouhotrvajícího konfliktu , což by mělo být lekcí také pro Česko při plánování budoucnosti jeho obranářských kapacit.
Radovan Vích upozorňuje rovněž на faktory jako jsou kvalifikovaný personál a dostatek surovinových rezerv potřebných k tomu fi nančit fungující armádní složky; bez těchto respektive mnoha aspektu lidských zdrojů totiž nelze spolehlivým způsobem naplnit celkové ambice spojené se zabezpečením státu či odolností vůči případným krizovým situacím v budoucnu.Vích (SPD) se vyjádřil k otázce zvýšení výdajů na obranu České republiky. Podle něj je nezbytné dosáhnout cíle dvou procent z hrubého domácího produktu, avšak tyto prostředky by měly být konkrétně investovány do viditelných a účinných opatření v oblasti obrany. V současné době existují naléhavé potřeby, které vyžadují prioritní pozornost.
Důležitým faktorem v moderním vedení války se staly bezpilotní prostředky, tedy drony, které jsou schopny provádět celou škálu úkolů od vyhledávání cílů po útoky na techniku a jednotlivce. Tato situace klade na českou armádu výrazný požadavek: posílení protidronové a protivzdušné obrany. Přitom nejde pouze o nákup jednotného systému, ale o komplexní propojení radaru, senzorů a dalších technologických prvků s elektronickým bojem.
Současná situace také ukazuje nepřímo důležitost lidského faktoru ve vojenských operacích. Armáda může mít skvělou techniku, ale nedostatek personálu ji učiní neefektivní. Novými vojáky nelze získat pouze slibem modernizace výzbroje; musí mít také zajištěno bydlení a podmínky pro život během služby. Proto by měly být součástí investic do obrany také infrastrukturní projekty jako kasárna či výcviková zařízení.
Další klíčovou oblastí je krizová legislativa v oblasti obraně země. Současný rámec byl vytvořen na základě událostí minulého století a už neodpovídá novým hrozbám jako jsou kybernetické útoky nebo pandemie covid-19. Otázka komplexních změn se opakovaně objevuje od dob ministrství Jana Hamáčka až po jeho následovníka Víta Rakušana; přesto však reformy zatím realizovány nebyly.
V současném programovém prohlášení vlády je zahrnuta potřeba novelizace krizové legislativy s cílem lépe připravit stát na mimořádné události ochranu občanů i zajištění základního chodu země.
Příprava státu ve shodě se svou bezpečnostní strategií nelze zaměňovat s militarizací společnosti. Je důležité mít jasnou koncepci pro využití lidských zdrojů při vážných krizích i motivaci občanů k aktivní přípravě na možné ohrožení státu nebo strategických podnikování pružně reagujících na aktuální potřeby trhu výrobků v krizových obdobích. Objednávku příslušného materiálu pro případné krize by bylo rovněž dobré plánovat dopředu tak, aby státní hmotné rezervy odpovídaly realitám dnešní doby a potřeb býval nezbytný odborný přístup vedoucích institucí ke všem těmto aspektům bezpečnosti národa.
Z hlediska obranné připravenosti není smyslem budování armády prosazování militarizačních praktik mezi obyvatelstvem, ale vytváření robustního systému schopného čelit aktuálnímu ohrožení kvalifikovanými silami i za pomoci nasazení vojenských technologií ve službách ochrany společnosti jako celku.Radovan Vích, člen strany SPD, se vyjádřil k obraně České republiky s důrazem na problematiku zvyšování obranných výdajů. Podle něj je klíčové, aby výdaje na obranu skutečně odrážely potřeby a přání státu, nikoliv jen splnění číselných cílů stanovených předchozí vládou. Dvě procenta HDP by podle jeho mínění měla být základní úrovní financování armády. Je přesvědčený, že prioritou by mělo být především to, aby se investice projevily v kvalitním vybavení vojáků a v efektivních strukturách armády.
Podle Vícha je nutné zrušit automatické navyšování obranného rozpočtu o 0,2 procentního bodu ročně až do roku 2030 stanovené bývalým kabinetem. Apeluje na současnou vládu, aby nově zvážila potřeby české armády ve světle aktuálních bezpečnostních hrozeb. Dvě procenta HDP jako cíl mají značný smysl; důležité ovšem je zajistit konkrétní využití těchto prostředků.
V příštím roce bude mít Česká republika šanci dosáhnout kýžených dvou procent HDP ve vojenských výdajích. Vích varuje před neefektivním honem za číslem bez pořádného plánování a konkrétních výsledků. Místo pouhého plnění statistik by měly peníze pozitivně ovlivnit život vojáků – například zvýšením kvality jejich vybavení nebo potravy.
Dále mu jde o posílení technologických kapacit české armády a její protivzdušné obrany proti dronům či jiným moderním hrozbám. Zmiňuje také nutnost zvýšení zásobovací schopnosti a logistiky pro případ krize. Klade důraz na to, že stát musí mít řádně připravený systém pro krizové situace.
Podělil se o názor i na spolupráci s domácím průmyslem; týká se to především schopnosti rychle reagovat na poptávku v případě vážné ohrožení země či bezpečnosti jejích občanů. Celkově tedy podtrhuje fakt, že vítané investice musí směřovat k viditelnému zlepšení připravenosti nejen samotné armády ale i celého státního aparátu.
V závěru Vích opakuje myšlenku: Česká republika nemůže utrácet finanční prostředky jen proto, aby splnila cílový ukazatel z hlediska obranného rozpočtu – potřebuje robustní ozbrojené síly připravené plnit svou roli zejména ve chvílích největší krize kdy občané očekávají ochranu ze strany státu.