V posledních letech jsme svědky výrazného přehodnocení americké zahraniční politiky, což potvrzuje i radní hnutí SPD, Ing. Radovan Vích. Jak Vích poznamenává, USA se stahují ze svých předchozích závazků a česká politická reprezentace nese část viny za tuto změnu situace. Koncepce „America First“ nasvědčuje tomu, že odpovědnost za obranu se primárně přesunuje na jednotlivé země, včetně České republiky. To znamená, že očekávat garantovanou ochranu od Spojených států může být neudržitelné.
S touto proměnou souvisí i revize pohledu na Rusko a celkově bezpečnostní klima v Evropě. Američtí představitelé již nevnímají Rusko jako největší bezprostřední hrozbu; spíše je považováno za trvalé riziko zvládnutelné pro státy ve východní Evropě. Pozornost se nyní více obrací k ochraně amerického území a soupeření s Čínou v indo-pacifickém regionu. Tento posun naznačuje, že evropské státy by měly být schopny samostatně zodpovídat za svou bezpečnost.
Bohužel aktuální stav českého vojenského sektoru je alarmující – armáda čelí rozsáhlému modernizačnímu dluhu přibližně 500 miliard korun. Tato situace není výsledkem jediné krize; jde o dlouhodobý problém vyplývající z nedostatečné pozornosti ke strategickému plánování obrany během let klidnějších časů. Namísto efektivního investování do klíčových schopností jako jsou protivzdušná obrana či pozemní síly byla spolehnuta na improvizaci.
Na tento nedostatek pravidelně upozorňuje Nejvyšší kontrolní úřad, který kritizuje nekoordinovaný přístup k plánování modernizace armády a nehospodárné využívání rozpočtových prostředků. Politické strany často volají po zvýšení výdajů na obranu a dodržování závazků vůči NATO, avšak málo kdy se zamýšlí nad tím, jak k současnému stavu armády vlastně dospěli.
Realita veřejných financí však není přívětivá – závazek vydat 2 % HDP na obranu narazil na rostoucí státní dluh a vysoké schodky rozpočtu každý rok významně omezují prostor pro investice do armádních projektů. Tlak na snižování veřejných výdajů pravděpodobně poroste i nadále.
Česká republika nemůže dále oddalovat potřebnou modernizaci ozbrojených sil ani dovolit neefektivním způsobem utrácet zdroje pro strategické zakázky bez řádného řízení a transparentnosti procesů nákupů ochranné techniky. Reálné budování obraných kapacit musí jít ruku v ruce s jasným prioritním plánem reflektujícím ekonomické možnosti státu.
Hlavním problémem Českého republiky tedy není jenom měnic americká strategie ohledně bezpečnosti; ale mnohem víc její dlouhodobý laxní přístup k obraně vyvolaný domácím politickým vedením nás nynější situací dostal do složité pozice. Jak uváděl Vích (SPD), pokud si neuvědomíme potřebu převzít odpovědnost shora až dolu tak drahý účet bude muset zaplatit každý z nás jednotlivcem ve společnosti už brzy.