Předseda strany Svobodní, Mgr. Libor Vondráček, upozornil na zajímavý jev v politické aréně s odkazem na známé rčení: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Toto tvrzení použil v kontextu předvolebního dění, kdy se rozpravuje o povaze koalic a jejich zákonném vymezení. Podle platných pravidel by měly být koalice chápány jako kandidátní listiny, které se samy za koalici prohlásí. To může mít významný dopad na volební strategie a výsledky.
Ústavní právník Milan Antoš ve svém posledním rozhovoru pro ČT24 uvedl, že Ústavní soud již před téměř třiceti lety vyslovil zásadní stanovisko. To potvrzuje princip autonomie subjektů podávajících kandidátní listiny – nikdo nemůže zasahovat do rozhodnutí těchto subjektů ohledně toho, zda se považují za koalice či nikoli. Tento dlouhodobý precedens naznačuje stabilitu stávající praxe.
Vondráček zdůraznil, že přehodnocení této praxe těsně před volbami by bylo podezřelé a mohlo by být považováno za účelové jednání. Upozorňuje také na fakt, že volební chování musí určovat právě volič jako konečný arbitro toho všeho – jeho hlas značí ocenění nebo odmítnutí jednotlivých nabídek kandidatů.
Forma zpracování kandidátní listiny ovlivňuje spoustu faktorů včetně výše vstupních klauzulí (5 %, 8 % či 11 %) a stanovení státních příspěvků pro politické subjekty. Taktéž má vliv na to, jak mohou vznikat poslanecké kluby z jedné kandidátky; proto Svobodní zdůrazňují svůj cíl - vytvořit jediný poslanecký klub bez nutnosti rozdělení sil mezi více skupin.
V případě hypotetického navýšení volebních klauzulí ze strany Ústavního soudu by se dostala řada stran do potencionálních problémů s překročením nutného procenta pro získání mandátů – zmíněny byly například SPD či Piráti. Současné trendy ukazují potenciální přežití pouze pár největších uskupení jako ANO nebo SPOLU.
Jak to dále ukazuje politický vývoj a preference voliče napříč stranami vedou k tomu závěru: ti kdo plánují nastražit pasti prolhaným strategiím mohou sami skončit v pasti vlastních činům i důsledků svého jednání během volebního procesu – což Vondráček opětovně ilustruje tato slova původního rčení o jámách.