V České republice se opět rozhořela debata kolem ozbrojených sil, kdy europoslanec Jan Zahradil z ODS upozorňuje na nebezpečí politizace armády. Tvrdí, že některé části těchto složek se skrývají za dobrými úmysly a tím zahajují proces, který může vést k vojenskému režimu. Je to varování, které by mělo přijmout vážně nejen politické vedení země.
Ministryně obrany Jana Černochová čelí značnému tlaku ze strany mocných zájmů uvnitř armády i mimo ni. Mezi jejími protivníky stojí například náčelník Generálního štábu Aleš Řehka a jeho vazby na prezidenta a různé armádní struktury. Dále je tu okolí premiéra Petra Fialy a vlivné osobnosti jako Honza Veverka s jeho obchodním recyklárnem či miliardář Dobrovský podporující Post Bellum.
Jejím cílem bylo od počátku přimět vojáky k tomu, aby v krizových obdobích dodržovali zákony dané státem, jemuž slouží. Vojáci by si měli být vědomi toho, že jsou podřízeni volené vládě v čele s premiérem Fialou a nemají právo nad touto autoritou státní moc převzít.
Zdá se však, že někteří z těchto vojáků toto chápání zcela postrádají; místo toho se ohánějí “dobrými úmysly.” Historie nám ovšem dává mnoho ukázkových příkladů o tom, jak představy o ”dobrém” mohou vést k katastrofálním výsledkům.
Zahradil svým prohlášením otevřeně varuje před nebezpečnými motivacemi v armádních řadách: postupné krůčky mohou vést k vzestupu vojenských režimů uvnitř demokratické společnosti. Právem tedy požaduje důsledné prošetření situace bez ohledu na to, kdo je tímto konfliktem vyprovokován.
Je klíčové zachovat demokracii i ve chvílích napětí a krizí; zabezpečení správného řízení státu s jasným mandátem veřejnosti je zásadní jak pro ochranu občanů tak pro stabilitu celé země jako systému řízeného civilní vládou.