Ing. Jan Zahradil z ODS vyjádřil jasné stanovisko ohledně role armády ve společnosti, když prohlásil, že vojáci mají v současném systému dvě možnosti, jak se zachovat. Hlavní myšlenkou jeho výroků je, že silové složky státu by měly respektovat politické vedení a civilní autoritu. Pokud jim nevyhovuje politická situace nebo osoby na vrcholových pozicích, neměly by pokoušet veřejnost nebo zasahovat do politiky.
Zahradil zdůraznil důležitost parlamentarismu a označil generála Řehku za uznávaného odborníka. Nicméně jeho postoj má jasný základ: vojenské struktury musí zůstávat pod kontrolou demokraticky zvolených představitelů. To vyzdvihuje principy civility a odpovědnosti vůči zákonodárným ustanovením a voličům.
Podle Zahradila není přípustné ani to, aby vojáci vystupovali proti rozhodnutím parlamentu či vlády. Místo toho bychom měli očekávat profesionální přístup od těchto jednotlivců, kteří se rozhodli sloužit svému státu ochranou demokratických hodnot a institucí.
Z původních poznámek Zahradila také vyplývá jasný závěr: pokud silové složky nesouhlasí s politikou nastavenou vládnoucími stranami či poslanci, musí brát na vědomí svoji roli v systému a přijmout buď zmíněnou pasivitu “držení huby”, nebo ohledně své služby zvážení “odejit od toho”.
Toto pojetí ukazuje na zásadní otázku vzájemných vztahů mezi civilními orgány a armádou v rámci české státní struktury. Je nutné si ujasnit hranice moci jedné strany vůči druhé i to, co každá z těchto entit představuje pro občanskou společnosti jako celek.
Ve světle recentních debat týkajících se obranyschopnosti země i jejích demokratických hodnot je zajímavé pozorovat reakce různých vojenských osobností na komentáře Zahradila (ODS) o naléhavosti dodržování stanovených pravidelmíněných ve veřejném životě jak armádOU tak politikem jako celkem.