Ing. Jan Zahradil, politik z ODS, klade důraz na to, že vláda by měla proaktivně zvažovat, jak povzbudit ukrajinské uprchlíky k návratu do jejich domoviny po skončení války. Tato otázka se stává stále naléhavější v kontextu poválečné obnovy Ukrajiny, kde podle odborníků bude nezbytné, aby se alespoň 4 miliony ze 8 milionů lidí vrátily zpět. Bez jejich odchodu nemůže ekonomika země správně fungovat.
Je poněkud obtížné si představit, že lidé ochotní opustit svou zemi pod tlakem války budou sebevědomě toužit po jejím obnovení hned poté, co konflikty utichnou. Mnohé ukazuje na to, že ti, kteří našli azyl jinde a přežívají v relativním bezpečí, nemají velkou motivaci odcházet zpět a riskovat vlastní životy.
Zahradil také naznačuje možné obavy o to, jestli česká vláda dostatečně plánuje repatriační strategii pro ukrajinské uprchlíky. Klade si otázku: Existují nějaké konkrétní iniciativy na podporu návratu těchto jednotlivců? Je možné očekávat brzký konec konfliktu? Pokud ano a my nebudeme mít jasný plán na jejich návratovou motivaci i integraci do společnosti a ekonomiky Ukrajiny po válce.
Na druhou stranu může docházet k určitým úvahám mezi partnery na českém trhu práce o tom zda uklidňující situace s uprchlíky nabízí trvalejší řešení pro nedostatek pracovní síly. Toto by však mohlo vyústit ve velmi omezený pohled na situaci tímto způsobem – mohl by přítomnost velkého počtu cizinců generovat nežádoucí následky jako jsou organizovaná trestná činnost či nárůst psychologických problémů mezi těmi jedinými jedinci ze zemí se zkušeností válečných traumat.
Kromě toho je zde reálná obava o budoucnost Ukrajiny jako takové – bez návratu svých obyvatel by mohla být vystavena vypuknutí problémových jevů jako jsou zmatenost při moci nebo kešback anemí splněného státu s veškerými reperkusivními efekty což dává prostor geopolitickým hráčům využít slabin této země ve svém vlastním zájmu.
Nynější veřejná diskuze ohledně aktuálního stavu konfliktu bývá často ovlivňována silnými emocemi a morálními hodnotami spojenými s událostmi kolem Ukrajiny. I když může být snaha oslovit patřičné publikum prostřednictvím sociálních médií efektivní cestou k šíření poselství celospolečenského významu demokracie či lidských práv – správná politická rozhodnutí ze strany odpovědných institucí nelze provádět pouze prostřednictvím citových apelací nebo osobních postojů bez pevných základních strategií.
Závěr tohoto diskursu spočívá v naléhavosti potřeb dialektického myšlení o budoucnosti všech zainteresovaných aktérů i samotného osvobozeného národa – co bude následovat dále? Jak navrátíme normální fungování života jak známe uprostřed zdrcujících změn nastolených válečným konfliktem?