Poslankyně Mgr. Renáta Zajíčková z ODS upozorňuje na alarmující situaci ve vzdělávání, kdy výsledky žáků stagnují nebo dokonce klesají. Podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu se více než půl miliardy korun vynaložených na projekty zaměřené na zkvalitnění vzdělání ukázalo jako neúčelných, což vyžaduje urgentní pozornost veřejnosti a politických činitelů.
Podle zmíněné zprávy kontrola zahrnuje období od roku 2016 do roku 2023, tedy převážně v období vlády hnutí ANO s ministrem školství Robertem Plagou. Tyto projekty měly směřovat ke zlepšení kvality výuky a dosažených výsledků u žáků základních a středních škol. Nicméně data dostupná z kontrolního řízení ukazují, že efekty těchto investic byly minimální – tedy žádné zvýšení kvality vzdělávání nebylo zaznamenáno.
Zajíčková rovněž zdůrazňuje závažnost závěrů uvedených v dokumentu, které nejsou pouhými subjektivními názory opozice, ale výstupy nezávislé instituce podložené daty České školní inspekce a mezinárodními výzkumy. V oblasti klíčových kompetencí jako matematika či čtení nejsou pozorovány pozitivní změny; spíše se potvrzuje stagnace nebo pokles výkonu žáků.
Suma peněz vložená do těchto projektů je značná — půl miliardy korun — avšak výsledky naznačují naprostý opak očekávánému přínosu pro studenty. Zajištění kvalitního vzdělávání by mělo být prioritou vlády, avšak podle aktuálních informací je realita stále tristnější.
Zájmy dětí by měly mít přednost před neefektivním využíváním státních financí ve školství. Dlouhodobé investice bez viditelných pozitivních efektů nejenom vyvolávají rozhořčení mezi rodiči a učiteli, ale také kladou otázku o budoucnosti našich školských systémů obecně.
Pro řešení této kritické situace je třeba otevřeného dialogu o nápravných opatřeních a hledání účinnějších metodik pro práci s finančními prostředky ve vzdělávání takovým způsobem, aby přinášely konkrétní prospěch našim dětem a jejich budoucímu studijnímu i profesnímu životu.Výsledky českých žáků ve vzdělání stagnují nebo dokonce zhoršují, jak upozorňuje Zajíčková z ODS. Tato situace je alarmující a vyžaduje pozornost, zvlášť když se podíváme na zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, která kritizuje efektivitu vynaložených prostředků na vzdělávání. I když byly realizovány různé projekty zaměřené na rozvoj školství, jejich skutečný přínos pro žáky byl minimální.
Nejvyšší kontrolní úřad naznačuje, že mnoho projektů splnilo pouze formální aspekty a k praktickému uplatnění v třídách vůbec nedošlo. Například průvodce strategickým plánováním dosáhl pouhých 537 zhlédnutí při počtu přibližně 11 000 škol v České republice. Dle analýzy úřadu tedy finance vložené do těchto projektů nebyly efektivně využity a nepomohly ke skutečnému zvýšení kvality vzdělávání.
Úřad také poznamenal absenci dlouhodobého vyhodnocování cílů Ministerstva školství, což snižuje jejich významnost a vliv na strategické řízení vzdělávací politiky státu. Jinými slovy – stát neměří účinnost svých opatření a není si vědom toho, jak jeho rozhodnutí ovlivňují děti ve škole.
Zajíčková však zdůrazňuje i pozitivní příklady ze současnosti – tam, kde byla politika státu cíleně odpovědná jako například při začleňování ukrajinských dětí do českého systému školství. Ministerstvo učinilo konkrétní kroky k tomu, aby zajistilo právo těchto žáků na vzdělání; výdaje v této oblasti jsou tak hodnoceny jako smysluplné a bezproblémové.
Za tímto příkladem jasně vyvstává kontrast vůči jiným projektům souvisejícím s kvalitou výuky. Pokud jsou peníze investovány s jasným cílem a odpovědností za konkrétní výsledky dítěte ve třídě, přinášejí nějakou hodnotu; jinak se jedná o promrhání veřejných prostředků.
V závěru by Zajíčková ráda apelovala na potřebu projednat tuto zprávu v širším měřítku vzhledem ke závažnosti otázky použité finanční částky více než půl miliardy korun bez viditelného přínosu pro naše děti ve škole. Je to morální otázka pro každého z nás: jsme ochotni akceptovat neefektivní utrácení peněz určených pro budoucnost našich dětí?