Poslední dobou se stále více diskutuje o ochotě občanů bránit Českou republiku v případě hrozby ze strany agresora. Podle Záloma z Svobodných je odpovědí na tuto otázku jasná, avšak politikům to jaksi uniká. Tito vládcové hlásají ideologii pečovatelského státu a socialistické myšlenky, které jsou vlastní nejen premiérovi Fialovi, ale rovněž i Babišovi, Rakušanovi s Pekarovou a Hřibem, stejně jako Konečné a Maláčové. Všechny tyto osobnosti představují jednotnou skupinu zastávající socialistickou politiku orientovanou na paternalismus. Zálom varuje před tímto přístupem s přirovnáním jejich vize k dobytku uzavřenému ve chlévě.
Dle Záloma se taková politika promítá do každodenní reality života občanů. Občan je vnímán spíše jako pasivního příjemce než aktivního účastníka společenského dění. Připomíná situaci ve stádech – například ovce či dobytek se nebrání svému ovládání a nenechává si své „stavební prvky“ – pohodlí ve stádu považují za normu.
Zálom dále upozorňuje na to, že tento ilustrativní obraz má dalekosáhlé důsledky na naše hodnoty a identitu jako národa. Místo toho, aby lidé projevovali vzpouru vůči těmto omezujícím praktikám současné politiky, mnozí si zvykli přijmout roli bezbranných obětí systému podporujícího sociální dávky místo aktivních občanů připravených hájit své zájmy.
V této souvislosti zmínil také nebezpečí radikalizace nátlaku ze strany Evropské unie. “Evropu řídí šílenci,” říká Zálom (Svobodní), když reflektuje ekonomické i politické rozhodnutí nadnárodních institucí ohledně Česka a jeho postavení na evropské scéně. Řešení problému leží podle něj nikoliv v pasivním přijetí výzev EU nebo bezuhlíkářských soudců z Bruselu, ale spíš ve schopnosti objektivně posuzovat doma vyvstávající témata.
Záleží tedy podle něj aktuálně také na tom, jestli se Češi dokážou postavit za svou kulturu, tradice a hodnoty; zda budou ochotni bojovat proti neustálým zásahům cizích autorit nebo vzdát se vlastního názoru pro klidný život pod “ochrannými křídly” státu.
Nabízí se tedy otázka: Jak dlouho ještě bude český volič tolerovat péči státu v podobě socialismu založeného na kontrole jedince? A co dál? Je třeba hledat alternativy k současným centrálním strukturám moci odtrženým od skutečných potřeb společnosti—abychom neztratili nejen svoji suverenitu, ale i možnost stát se akčními subjekty vlastních životních příběhů? To jsou dilemata dnešní doby odrážející slova Záloma (Svobodní) o tom jak důležité je uchránit jedinečnost každého člověka před standardizací dobytčí existence pod patronací politiky.