Zálom (Svobodní) upozorňuje na to, že modla Václava Havla představuje konstrukt, který se ocitl na velmi vratkém základě. Pokud bych měl hodnotit aktuální stav Knihovny Václava Havla, je zřejmé, že čelí problémům a zdá se téměř nemožné ji udržet v aktivním režimu. Jakkoli nejsem příznivcem havlovského myšlení či “pravdoláskaření”, nelze opomenout intelektuální prostor, který tato instituce vytvářela. Přestože byla orientována kolektivisticky a někdy dokonce potírala svobodu jednotlivce, nabízela možnost debatovat a zamýšlet se nad významnými otázkami.
S uzavřením Knihovny VH se ukazuje křehkost celého odkazu Václava Havla. Vypadá to jako by jeho obraz ztratil na významu a popularita této osobnosti došla svého zenitu. Tradiční pohledy na jeho dílo mohou být nyní vykoupeny pouze za cenu jeho marketingového přežití; otočení k němu ze strany politických aktérů napříč spektrem naznačuje spíš snahu o získání věrohodnosti než skutečný zájem o hlubší porozumění Havelovu odkazu.
Přesto lze souhlasit s obavami ohledně možné budoucnosti této instituce – pokud tedy bude dále existovat v nějaké formě. Není jasné, kdo by mohl převzít odpovědnost za její chod nebo jakým způsobem by mohla fungovat v měnícím se politickém klimatu Česka. Mnozí pravdoláskaři vůbec nevykazují ochotu chápat komplexnost Havelova myšlení; při zachování statu quo riskujeme jen pokračování prázdného symbolizmu.
V posledních týdnech jsme také slyšeli spekulace o vzniku nové prezidentské knihovny pod patronací současného prezidenta Petra Pavla. Zálom má obavy ohledně kvalitativního obsahu takového projektu – při Pavelových odstínech bezmyšlenkovitosti bychom mohli očekávat spíš pouhé dělání kyvné kancelářské práce než skutečně hodnotnou sbírku nápadů nebo myšlenek.
Je zásadní si uvědomit důsledky masové kultury politiky a jejich vlivu na intelektuální diskurs v České republice. Tedy i když lze Havelovo dílo kritizovat či oslabit tradicí kultu osobnosti kolem něj, stále existuje riziko banalizace těchto otázek ve prospěch populismu anebo nezajímavých ideologií bez hloubky myšlení.
Celkově lze říci, že neutuchající výzva nejen pro hodnocení historických postav jako byl Václav Havel spočívá ve schopnosti regenerovat intelektuální diskuse v čase krize identity společnosti jako takové – dělat ze symbolů více než prázdné ikony musí být naším cílem i nadále.