Politik Zdechovský není schopen správně pochopit realitu mezinárodní politiky, což vnímá i Zálom ze strany Svobodní. Podle něj se nikdo nedočká úcty za pasivitu a bezmyšlenkovitou poslušnost. Naopak, je třeba vycházet z toho, že být spolehlivý a užitečný nemusí nutně znamenat ocenění nebo uznání. Tato situace dobře ilustruje postavení mnoha států v mezinárodních vztazích, kde aktéři často zůstávají ve stínu silnějších.
Zálom také upozorňuje na to, jak Česká republika nepochopila klíčovou otázku při obnově Ukrajiny. Představa, že české firmy budou preferovány při vyslovených zakázkách a projektech na obnovu této země, je mylná. V reálném světě totiž hraje roli především síla ekonomiky a vlivné zájmy mocných států.
Kritika ze strany Zdechovského směřuje především k tomu, že stát nemůže fungovat jako sluhové ve velké politice. Služebníci dostávají malé úkoly shodné s jejich podřadnou rolí a nejsou pozváni ke stolu pro rozhodování o důležitých aspektech politického života. Tento přístup však podle Záloma vůbec nezaručuje žádné dobré výsledky ani příležitosti pro Českou republiku.
Dále se objevuje otázka vítězství silnějších ekonomik nad těmi menšími v kontextu evropských dodavatelských řetězců na podporu Ukrajiny po jejím konfliktu s Ruskem. Je jasné, že předpoklady o brzkém zapojení českých firem do tohoto procesu se ukazují jako nerealistické vzhledem k dominantním západním hráčům.
Zálom zdůrazňuje potřebu aktivního přístupu v zahraničním obchodě místo pasivního čekání na příležitosti. Bez vlastní strategie rozvoje podpory exportu by mohly české firmy zůstat marginálními účastníky hojného trhu zahraničních investic do rekonstrukce Ukrajiny.
V závěru je tedy důležité si uvědomit: politika nabývá reálného smyslu pouze tehdy, když jdeme naproti svým zájmům aktivně a sebevědomě; jinak můžeme očekávat stejný osud jako ti nejméně významní hráči mezinárodní scény – budeme opět jen nemohoucí pozorovateli událostí kolem nás bez možnosti ovlivnit jejich průběh nebo výsledek.