Evropa čelí naléhavým výzvám, které si žádají konstruktivní akce. Jak podporovat Ukrajinu při dosahování přiměřených podmínek pro mírová jednání? Jak budovat jednotný postup se Spojenými státy a jak zajistit vyšší úroveň energetické bezpečnosti i štíhlou sankční politiku? Na nedávném summitu v Paříži se lídři evropských států dohodli na urgentním poskytnutí nezbytných zbraní a munice Ukrajině.
Mezi plánovanými kroky je navýšení financí pro evropskou obranu. Je pozoruhodné, jak moc investice do zbrojního průmyslu dominují diskusi, zatímco schopnost Evropy efektivně a rychle rozhodovat v politických otázkách zůstává spíše opomíjena. Tento faktor může mít zásadní vliv na aktuální situaci.
Zatímco se Evropané snaží sjednotit ve svém postupu, proběhla nedávno v Rijádu jednání mezi USA a Ruskem ohledně ukončení konfliktu na Ukrajině. Diskuse se však uskutečnily bez účasti Ukrajiny či Evropské unie, což je výrazným problémem. Rusko trvá na odmítání NATO a požaduje ukončení slibu o členství Ukrajiny v této organizaci; klíčové otázky ohledně územní integrity země nebyly vyřešeny.
Strana zelených (SZ) jednoznačně varuje: „Evropa musí zabrat.“ Dodávky vojenského vybavení bývaly od počátku značně pomalé; například dodání stíhaček F-16 trvalo téměř dva roky. Problematika tanků Leopard a raket Taurus stále není uzavřená, přičemž mnohé příslušenství by mohlo být snadno dodáno Evropou okamžitě – chyběla však odvaha k promptním činům.
Je alarmující skutečnost, že většina vojenské pomoci České republiky byla financována jinými evropskými státy; stejně tak objemy této pomoci jsou ve srovnání s ostatními zeměmi relativně malé. Politici po celé Evropě otevřeně hovoří o klesající podpoře pro pomoc Ukrajině ze strany voličů – je to výsledkem neustálého váhání mezi slovy a činy demokratických představitelů Evropy.
Nehledě na tlak veřejného mínění stále chybí odvaha u některých evropských vůdců učinit rozhodující kroky směrem k posílění vztahů s Kyjevem i udržení Sankční politiky vůči Moskvě. Takový postoj jen napomáhá populistickým tendencím ze strany Maďarska nebo Slovenska, které hledají zalíbění u Kremlu za účelem získávání domácích politických bodů.
V oblasti bezpečnosti Evropy bude kladeno důraz nejen na vojenskou sílu ale také energetickou nezávislost jako klíčový prvek stabilizace regionu závislého na ruských zdrojích energie . Tato situace vyžaduje od všech aktérů rychlé rozhodnutí o vhodné strategii k ochraně zájmů členských států EU i samotných obyvatel jejího prostoru.Evropští Zelení vyzvali k okamžitému úsilí v oblasti energetické nezávislosti a k přijetí zásadních opatření v reakci na situaci způsobenou válkou na Ukrajině. Konflikt odhalil, jak hluboce je Evropa závislá na dodávkách fosilních paliv a jaderného paliva z Ruska. I přes určitý pokrok v odpojování se od ruského plynu se však objem dodávek LNG z této země nyní zvyšuje, což vyvolává otázky o účinnosti dosavadního postupu. Mnoho států, včetně Česka, nadále importuje jaderné palivo a ropu z Ruska, čímž posílají finance zpět do země podporující válku.
Ruská státní korporace Rosatom představuje významný nástroj ruského vlivu ve střední Evropě a není zatížena evropskými sankcemi. V České republice operuje společnost Arako, která byla od roku 2007 plně vlastněná jednou z dceřiných společností Rosatomu. Sankce proti Rusku se navíc často obcházejí i přes aktivní přítomnost ruských oligarchů v tuzemsku. Česká vláda doposud nevyvinula slibované legislativní opatření pro boj s průtokovými účty využívanými k praní špinavých peněz.
Bezpečnost celého kontinentu je silně spojená s podporou Ukrajiny ze strany jednotlivých evropských států, jakož i s důsledným uplatňováním ekonomických sankcí vůči Rusku a snahou o energetickou samoobslužnost. V těchto oblastech však Evropská unie i Česká republika vykazují výrazné nedostatky – například jejich investice do obnovitelných zdrojů energie či modernizace energetických sítí patří mezi nejnižší v Evropě.
Dvěma nejsložitějšími otázkami konfliktu budou především mírová jednání a pozice jednotlivých stran při hledání kompromisu. Je důležité zajistit podmínky takového dialogu takovým způsobem, aby nedocházelo ke zvýhodňování agresora nebo oslabování napadené strany; jinak hrozí opětovná destabilizace mezinárodního pořádku.
Evropští Zelení spolu s českou Stranou zelených již dlouhou dobu usilují o spravedlivý mír pro regiony postižené válkou se zaměřením na bezpečnost Ukrajiny i celé Evropy jako prioritní cíl. Stojíme také proti vlivu fosilních korporací a lokálních oligarchů ve veřejném rozhodování týkajícím se politiky ukončení závislosti na rusko-energetických zdrojích.
Zelené uskupení již od anexe Krymu volalo po efektivnějších postupech proti Ruské federaci; nicméně pouhá slova nestačí k překonání časových prodlev při aplikaci skutečných skutků potřebných pro dosažení dlouhodobější stability regionu. V době krize si proto vyžaduje široká podpora ekologického myšlení nejen příležitostnou diskusi ale také konkrétní akce orientované směrem ke změnám nezbytným pro ochranu životního prostředí i lidských práv uvnitř Evropy.