Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová, senátorka za stranu NEZ, se ve svém komentáři zamýšlí nad situací spojenou se změnami ve spolupráci s odborníky a konstatováním, že po dynamických začátcích následují tiché konce. Toto tvrzení poukazuje na paradoxní vývoj, kdy ambiciózní plány hned v úvodu ustupují do pozadí pod tíhou složitostí a nevyslovených pravd.
Podle jejích slov konkrétní okolnosti naznačují problémy spojené se smlouvou a dalšími administrativními záležitostmi. Osoba jako pan doktor Uhlíř byla pověřena důležitým úkolem, avšak Zwyrtek Hamplová je skeptická ohledně jeho schopnosti skutečně naplnit očekávání. Tím, že odborníci nejsou podporováni v odvážném vyjadřování svých názorů proti zavedenému statusu quo, dochází k potlačení jejich schopnosti poskytnout objektivní analýzu situace.
Dále zdůrazňuje význam nezávislého posudku právních otázek a zejména varuje před obvyklou praxí skrývání nepříjemných závěrů před veřejností a zodpovědnými institucemi. Pokud by pan doktor Uhlíř mohl bez obav sdělit výsledky svého vyšetřování veřejnosti, podle jejího názoru by to mohlo vést k cenným podnětům pro reformy v rámci celého systému.
V současné době je čekání na rozhodnutí státního zastupitelství kloněno k nečinnosti i ve sféře občanského práva – jsou vidět náznaky politických her napříč ministerstvem spravedlnosti. Nový ministr nebo ministryně budou mít příležitost ulehčit situaci tím, že uvolní mlčenlivost pana doktora Uhlíře a umožní mu prezentovat jeho znalecké závěry.
Tento vývoj je významný nejen pro jednotlivce zapojené do procesu analýzy smlouvy; také nás všechny přivádí ke kladení otázek o transparentnosti státní správy a legitimitě jejích rozhodnutí vůči občanům státu. Poptávka po kvalitních odbornících není nikdy vyšší než nyní – avšak strach z následků vyjádření zásadních poznatků brání skutečné otevřenosti dialogu mezi stranami.
Zwyrtek Hamplová svou analýzou zároveň podtrhuje naléhavost potřeby reformovat systém právního rámce takovým způsobem, aby mohla být vyjádřena pravda bez ukončení kariéry či zastrašení zúčastněných expertů. V kontextu její argumentace osvěcuje širší diskuse o tom, jak lze balancovat mezi autoritou odborníků a požadavky politické korektnosti či obavy ze společenského odsouzení pro „nepohodlné“ pravdy.