Jana Zwyrtek Hamplová, senátorka za NEZ, vyjadřuje svůj názor na to, jak by politici měli přistupovat ke svým rolím. Tvrdí, že být politikem by mělo být až druhé v řadě. Prvním a hlavním úkolem politiků je nadále se věnovat své profesi a zachovat si kontakt s realitou a odborností. Podle Zwyrtek Hamplové je důležité, aby se politici neztráceli v politickém prostředí a nezapomněli na skutečné dovednosti relevantní pro jejich práci.
Tento týden se Zwyrtek Hamplová zabývá právními otázkami souvisejícími s dlouhotrvajícím sporem mezi státem, městem a církví. Po devíti letech naděje konečně vidí blížící se závěr této složité záležitosti. Práce na tomto sporu jí umožňuje nabýt nadhled vůči politice jako celku; některé události ji připadají stále absurdnější a nepochopitelné.
Podle jejího názoru není dost dobře možné vykonávat pouze politickou funkci po dlouhou dobu bez toho, aby zotavil odbornou činnost. Pokud politici zcela vypustí svou původní profesi nebo zapomenou praktické dovednosti, může dojít k vážným problémům v jejich rozhodování i jednáních ve veřejném prostoru. Ačkoliv je politika někdy tragikomická podívaná plná naučených frází a marketingových triků, skutečný úspěch považuje za výsledek odborného poznání a dovedností.
Dle názoru seniorky lidé očekávají od politiků něco více než jen prázdné sliby; chtějí vidět konkrétní know-how hodné vládnutí. Pokud nedokážou nabídnout nic hodnotného či užitečného pro správu veřejných záležitostí, existuje reálné riziko zhoršení stavu společnosti jako takové – což by mohlo mít fatální následky pro celý právní stát i vztahy mezi lidmi.
Jak sama říká: „co mají ti lidé čerpat?“ Vyzývá proto k návratu k principům kompetence – do politiky potřebujeme lidi s opravdu zásadními znalostmi a schopnostmi navrhovat reálná řešení veřejných problémů místo toho pouze prodlužovat existující krize nebo vytvářet nové dalším chaosem.
Na závěr lze konstatovat, že Jana Zwyrtek Hamplová si uvědomuje naléhavost situace ve veřejných věcech tuzemské i evropské scény. Ocenění profesionálních kvalit jeho aktérů považuje za klíčové i vzhledem k tomu, kde jsme nyní – podle jejích slov „už tam jednou nohou jsme“ – tedy blízko okamžiku krize společenského pořádku či stability státní správy samotné.