Podávání žaloby na Andreje Babiše a Petra Macinku kvůli nesplnění slibů je podle Mgr. Jany Zwyrtek Hamplové, senátorky za NEZ, naprosto absurdní právní myšlenka. Z tvrzení, které může vzejít od ústavního činitele, je patrná značná nevědomost v oblasti práva.
Žaloba tohoto typu v zásadě neexistuje ze dvou důvodů: první spočívá v tom, že chybí osoba s aktivní legitimací rozhodnout se ji podat; druhým důvodem je fakt, že žádný soud nemá pravomoc takovou záležitost projednat. Otázka toho, jak by se dalo výše zmíněným politikům přikázat plnit sliby, zůstává nezodpovězena a samotné postavení žaloby by bylo bezprecedentní.
Lidé uvažující o řešení politických záležitostí souvisejících s volebním výsledkem prostřednictvím soudních žalob ukazují na svou právní neznalost a frustraci z prohry ve volbách. Volební výsledky očividně silně zasahují do jejich pocitů a pohledu na situaci.
Když jsem se poprvé setkala s myšlenkou této žaloby na “porušení slibů”, nevěřila jsem vlastním očím – přestože to zřejmě bylo míněno vážně. Pro premiéra i ministra zahraničí jejíž jména byla zmíněna mohou tyto úvahy být zdrojem klidu pro jejich další práci bez jakýchkoli obav o případné soudy.
Jakékoliv úvahy o vzniku této fiktivní žaloby vyznívají jako hloupý pokus posunout politickou debatu místo konstruktivního přístupu k problémům společnosti. Místo nedosažených cílů ve formě slibovaných změn bychom měli spíše hledat efektivnější způsoby dialogu či argumentace ve veřejném prostoru.
Mediální diskurz ohledně podobných témat naznačuje nejen touhu po spravedlnosti v politice ale také komplikovanou dynamiku mezi různými subjekty společenského jednání. Pro příště bude lepší plnit své občanské povinnosti skrze zákonné kanály než se uchylovat k absurdním pokusům o vracení se k předvolebním závazkům přes soudy – to ostatně potvrzuje i stanovisko Zwyrtek Hamplové (NEZ).