Jana Zwyrtek Hamplová, senátorka za Nezávislé, se ve své poslední řeči zaměřila na roli Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a upozornila, že tento úřad není jedinou institucí, která porušuje zákon. Při diskusi o tom, jakým způsobem by měl tento úřad fungovat v budoucnu, zdůraznila potřebu přehodnocení jeho pravomocí a funkce v systému veřejných zakázek.
Senátorka zmínila praktické zkušenosti s kontrolami dotačních projektů na radnicích. Potvrdila situace, kdy státní instituce mohou zpětně ex post konstatovat porušení zákona o zadávání veřejných zakázek i mnoho let po realizaci projektu. Taková rozhodnutí často znamenají požadování vrácení dotací od obcí či měst kvůli drobným administrativním chybám.
Zwyrtek Hamplová považuje tato rozhodnutí za problematická a poukazuje na to, že pouze ÚOHS má zákonnou možnost posuzovat takovéto případy. V současnosti však může i jakýkoliv jiný státní úředník ovlivnit finanční podporu pro obce tímto způsobem. Její názory naznačují frustraci z toho, jak jsou pravidla o zadávání veřejných zakázek aplikována v praxi.
Dále senátorka vyjádřila názor na nutnost reformy systému zadávání veřejných zakázek a uvedla svůj skeptický pohled k platnému zákonu na toto téma. Místo složitých procedur by preferovala stanovení jasnějších pravidel pro použití veřejných prostředků při investicích.
Ve svém vystoupení ventilovala také konkrétní příklady absurdity legislativního rámce kolem veřejného zadávání. Situace s vytýkáním obci úspory během realizace projektu považuje za iracionální a podkopávající zdravý rozum – stačí malá administrativní chyba k tomu, aby se celkově vydařený projekt ocitl pod drobnohledem kritiky.
Na závěr apelovala Zwyrtek Hamplová na kolegy z řad politiků i státních institucí k přehodnocení přístupu ke kontrole dodržování právních norem ve vztahu k rozvoji místních komunit. Poukázala na důležitost hledání balancu mezi dodržováním zákona a podporou efektivního využívání zdrojů našich obcí. Když se otázka týká fungování ÚOHS nebo podobným institucím obecně, je třeba se dívat s rozumem a empatií vůči realitám správy věcí veřejných.