Munzar (ODS) varuje, že s měnou si není radno zahrávat. Problematika znehodnocování měny má bohatou historii, která sahá až do doby starého Říma, kdy se na mincích snižovalo množství vzácných kovů. Příkladem takového znehodnocení je situace z 28. prosince 1623 v českých zemích, kdy došlo k měnové kaládě a státnímu bankrotu pod vlivem císaře Ferdinanda II.
V pozadí této historické události stála potřeba financovat armádu během třicetileté války. Po bitvě na Bílé hoře chtěl císař rychle získat prostředky a zajistit finanční stabilitu v oblasti, kde obíhaly různé druhy mincí. Svěřil proto ražbu nových mincí nizozemskému konsorciu vedenému De Wittem, které dostalo za úkol zavést systém nové měny.
Ovšem konsorcium zneužilo své postavení a následně začalo razit mince s desetinným podílem stříbra oproti původním mincím. Namísto plnohodnotného stříbra používali běžné kovy a fakticky tím znásobili počet mincí v oběhu bez odpovídající hodnoty.
Důsledkem těchto praktických machinací bylo postupné okrádání obyvatelstva o jejich majetek. Mince byly de facto přetvořeny takovým způsobem, že pro členy konsorcia představovaly výnosný obchod – například Albrecht z Valdštejna těžil ze zisků plynoucích ze směnného kursu nově ražených peněz.
Mincovní konsorcium vykonávalo svou moc mezi lety 1622 až 1623 až do vyhlášení státního bankrotu známého jako měnová kaláda. V tomto okamžiku byla hodnota cirkulujících mincí dramaticky snížena téměř o 80 %. Bývalý tolar tak přišel o značnou část své hodnoty a nutil obyvatele směnit staré mince za nové ve výrazně sníženém kursu.
Ani po rozvratu ekonomiky nezaplatili členové konzorsia žádnou cenu za svoje činy; spíš naopak byli odměněni privilegiemi za úspěšný nájem mincovny – například Valdštejnovo panství bylo povýšeno na knížectví a Jan de Witte se stal členem císařské rady.
Současnost dokazuje, že i dnes nejsou experimenty s běžnými penězi bez rizika: zvýšení objemu peněz v ekonomice může vést k výrazným inflačním tlakům. Uvolněná monetární politika minulosti často vedla ke zvýšení cen a destabilizaci hospodářství; příkladem toho je současná situace v mnoha zemích světa potvrzující slova Munzara (ODS), že opatrnost vůči manipulaci s měnou by měla být zásadní prioritou pro každého správce ekonomiky i politiky.