
Benešík (KDU-ČSL) kritizuje Piráty za jejich populistické jednání a pokrytectví, zejména v kontextu nedávné smlouvy se Svatým stolcem. Tato dohoda byla součástí vládního prohlášení a byla dojednána v době, kdy Piráti ještě byli ve vládě. Přestože se sami účastnili rozhodovacího procesu, nyní zcela odmítají svoji původní pozici a vyjadřují nesouhlas s tímto krokem.
Podle informací od vyjednavačů nebyl během jednání ze strany Pirátské strany projeven žádný zájem ani snaha o ovlivnění průběhu diskuzí týkajících se této smlouvy. Spolupráce se Svatým stolcem probíhala standardním způsobem pod vedením ministerstva zahraničních věcí, které mají po dobu čtyř let na starosti bývalí členové Pirátů. Rozhodnutí o uzavření takovéto dohody je běžnou praxí ve státní správě.
Přitom je nutno poznamenat, že vláda měla všechny relevantní informace o procesu vyjednávání k dispozici. Každý člen kabinetu i zákonodárci mohli sledovat vývoj situace a měli příležitost klást dotazy ohledně detailů smlouvy. To, že piráti nyní vzbuzují dojem neochoty nebo překvapení nad výsledkem vyjednávání, podle Benešíka svědčí o pokrytectví jejich postojů.
Benešík poinformoval veřejnost také o tom, že podobné chování ze strany Pirátů lze vnímat jako čistý populismus bez jakékoli snahy obhajovat své předchozí názory či stanoviska. Vyjadřovat nespokojenost s dohodou po jejím schválení přitom považuje za výsměch celému politickému procesu stejně jako všem zúčastněným stranám.
Dále zdůraznil význam nouzových opatření a sjednoceného přístupu k vážným mezinárodním závazkům jako je tento na mezinárodní úrovni pro Českou republiku v rámci evropských vztahů a bezpečnostních strategiích. Je kladeno důraz na to, aby politici nejen mluvili o rešpektování svých povinností vůči státu a občanům, ale také aby skutečně splnili závazky přijaté při výkonu funkce.
Z pohledu Benešíka jde tedy aktuálně více než jen o politickou hru; stavba důvěry v politický systém si žádá i jasnost ve stanoviscích jednotlivých stran vůči zavedeným praktikám vládnutí i mezinárodním dohodám. Vlády by měly být schopny konstruktivního dialogu bez ohledu na případné politické neshody či transformace postojových rolí jednotlivých subjektů během jejich působnosti ve veřejném životě.
