Senátor Jiří Hraba, který se nehlásí k žádné straně, varoval před možnými negativními dopady některých legislativních návrhů, zejména „lex Ukrajina 7“. Považuje návrhy za potenciálně nebezpečné a vyjadřuje obavy o spravedlnost a účinnost nového zákona. Senátor Hraba nesouhlasí s tím, jak byl návrh připravený v Poslanecké sněmovně, a uvedl několik argumentů podporujících jeho stanovisko.
Hraba se zaměřil na novou podmínku pro udělení českého občanství občanům Ruské federace. Podle něj je požadavek na vzdání se ruského občanství nejen nespravedlivý, ale schopný vytvořit diskriminační rozdělení mezi uchazeči o státní příslušnost. Odpověděl otázkou: proč je tato podmínka uložena pouze Rusům a nikoliv například Bělorusům? Zároveň upozornil na absurditu situace – pro někoho, kdo uprchl z Ruska kvůli odlišnému názoru na tamní režim může být obtížnější vzdát se svého občanství než pro toho, kdo byl do České republiky poslán vládou.
Další nedostatky senátor vidí v právním procesu kolem tohoto návrhu. Upozornil také na to, že nový zákon obsahuje retroaktivní prvky a narazí pravděpodobně na řadu problémových otázek týkajících se právních norem. Hraba navrhuje úpravu stávajících podmínek pro udělování státního občanství takovým způsobem, aby byla jasná pravidla vytvářená nejen vůči jednomu národu.
Dále senátor zmínil paragraf 318a nový trestního zákona jako zdeformovaný prvek současného legislativního procesu. Tento paragraf by měl širší význam než předchozí verze tykající se pouze zpravodajské činnosti ve prospěch cizích mocností; nicméně současná formulace dle něj představuje riziko zneužití moci proti jednotlivcům neutrálním k aktuálním politickým konfliktům.
Podle Hrabova názoru česká justice má dostatek nástrojů ke zvládnutí kriminality bez potřeby zavádět nové přísežné normy či hostingové paragrafe. Připomněl nedořešené kauzy jako Vrbětice nebo žhářství a především kritizoval selhání soudnictví při odsuzování viníků těchto činů.
Nakonec zdůraznil důležitost korektních procesních kroků ze strany legislativy i justičního systému místo impulzivního přijímání změn nezbytných jen kontextově náročných situacích. Dospěl k závěru o nutnosti pečlivého zvážení všech aspektů navrhovaných změn právních norm zasahujících do citlivých oblastí souvisejících s bezpečnostními hrozbami České republiky.Senátor Hraba varuje před potenciálními důsledky nového právního návrhu, který považuje za nebezpečný. Podle jeho mínění by mohl vyústit v situaci, kdy by byl zneužit k nespravedlivému postihu jednotlivců, což by mohlo mít závažné dlouhodobé následky pro nás všechny. Hraba zdůrazňuje, že je nezbytné brát v úvahu realitu a nežít ve falešném pocitu bezpečí. K tomu dodává, že je klíčové mít na paměti možnost zneužití legislativy.
V rámci debaty o tomto návrhu se objevily obavy o integrity soudního systému a možnosti nátlaku na judikaturu. Senátor poukazuje na historické paralely s obdobím po druhé světové válce a především na způsob rozhodování soudců pod tlakem různých mocenských struktur. Mnozí z těchto soudců čelili tlaku a museli se vypořádat s rozporuplnými morálními dilematy při činění rozsudků.
Hraba také upozorňuje na to, že pokud je konkrétní ustanovení zachováno v legislativním procesu bez dostatečných garancí proti jeho zneužití, vytváří tím riziko pro právní stát samotný. Argumentace některých podporovatelů návrhu založená na faktu jeho průchodu standardním legislativním schvalovacím procesem nemusí být dostatečně silná; připomíná například ústavu schválenou v roce 1948.
Dalším aspektem sporného návrhu je otázka úmyslu jako podstatného prvku trestného činu. Senátor objasňuje rozdíl mezi přímým a nepřímým úmyslem a jak může být obtížné dokázat existenci toho nepřímého při posuzování skutkových okolností případu. Tato problematika zvyšuje obavy nejen mezi právníky ale i širokou veřejností ohledně spravedlnosti trestních řízení.
Dále senátor zdůraznil komplikované dimenze přípravy trestných činů; podle něj už snaha o jednání ve prospěch cizích mocností může znamenat porušení zákona samo o sobě. Vysvětlil to například hypotetickým příkladem zakoupení nástroje za účelem provádění aktivit zaměřených proti státu.
Na závěr Hrabovy komentáře stojí varování několika významných institucí týkající se tohoto legislativního kroku – mimo jiné se k tomu vyjádřily Nejvyšší soud i Ministerstvo zahraničních věcí ČR – což naznačuje vysoký stupeň shody ohledně obav o bezpečnostní implikace daného zákona ve vztahu ke stabilitě českého práva a společnosti jako celku.Senátor Zdeněk Hraba z hnutí STAN varoval před nebezpečím, které přináší nová legislativní úprava týkající se trestných činů spojených se špionážní činností pro cizí moc. Upozornil, že pokud se nynější návrh v této podobě schválí, může to mít závažné následky pro naši demokracii a právní stát. Podle něj je důležité vrátit se k původnímu návrhu z roku 2015, který definoval tento čin jasněji.
Hraba zdůraznil, že aktuální podoba zákona má příliš vágní formulace, což by mohlo vést k nesprávnému výkladu a zneužití. Hovořil o tom jako o “gumovém” textu, který by mohl připomínat temné období naší historie. Jeho obavy vyplývají nejen z možného nadužití pravomocí či zasahování do svobod občanů, ale i ze skutečnosti, že taková legislativa může sloužit jako nástroj politického tlaku.
V této souvislosti také dodal, že je potřeba zachovat principy právního státu a nedovolit jakékoli ohrožení demokratických hodnot. Vyslovil přesvědčení, že občané mají právo na ochranu proti nedokonalým či nevhodným zákonům.
Dále varoval před tímto trendem v celé společnosti. Domnívá se totiž,
že existuje riziko kolektivního selhání a hlouposti při zavádění podobných opatření bez potřebného uvážení a debatování všech aspektů problematiky.
Zdeněk Hraba požádal ostatní senátory i politiky o zamyšlení nad tímto tématem a vyzval je k otevřenému dialogu o navrhované legislativě před jejím finálním přijetím. Apeloval na nutnost konzultovat odborníky i veřejnost takovým způsobem, aby byla třesťovaná svoboda jednotlivce ochráněna.
Celkově podtrhl význam transparentnosti v legislativním procesu s cílem uchovat demokratické hodnoty pro budoucnost Česka. Slavné heslo “Nechceme být matrjoškami” podle něj není jen výkřikem do tmy; je to výzva ke skutečné účasti občanů na tvorbě našich zákonů a pravidel ve společnosti.