Tomio Okamura, předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), ostře kritizoval současnou vládu, když ji označil za “prolhanou vládu politických podvodníků”. Na tiskové konferenci vyjádřil nespokojenost nad plánovaným zvyšováním koncesionářských poplatků. Podle jeho slov ministerstvo kultury zatím slibovalo, že žádné zvýšení neproběhne, což považuje za falešný slib.
Okamura se opřel o prohlášení ministra Baxu z ODS na karlovarském festivalu, kde ministr tvrdil, že nepřijdou žádné změny v oblasti koncesionářských poplatků. “Shodli jsme se ve vládní koalici,” citoval předseda SPD. Pro něj samotným fakt vydání takového prohlášení a následné kroky vlády dokládají nedůvěryhodnost a zavádějící taktiku ze strany vedení státu.
Aktuální průzkumy veřejného mínění podle Okamury jasně ukazují na stanovisko většiny českého obyvatelstva. Šedesát procent populace by nesouhlasilo s navrhovanými změnami v oblasti koncesionářských poplatků. Dále zmínil, že značná část lidí dokonce touží po zrušení Českého rozhlasu či České televize úplně a třetina by ráda ulevila jen těm divákům a posluchačům, kteří mají o tyto služby zájem.
Politická platforma SPD se deklaruje jako zastánce většiny voličů tímto způsobem – ostatně chtějí odstranit koncesionářské poplatky zcela a spojit obě instituce do jediné státní příspěvkové organizace pod dohledem Nejvyššího kontrolního úřadu. To dle jejich názoru nejenže sníží náklady veřejného sektoru, ale zajistí také větší transparentnost financování těchto médií.
Podle Okamury je také důležité poukázat na evropský rozměr tohoto problému; ze 27 členských států EU až v 17 zemích nebyly zavedeny koncesionářské poplatky vůbec. Zmínil příklady skandinávských zemí jako Norsko nebo Švédsko – oba státy uzavřely tuto kapitolu již před několika lety – což naznačuje trend směřující k pochybnostem o nutnosti těchto plateb.
V závěru svého proslovu Okamura opět vyjádřil podporu Slovensku i dalším kritikům redukování mediálních nákladů na základních principech svobody informací bez dodatečného finančního zatížení občanů. Tím ukazuje na potřebu otevřenosti ve společnosti ohledně správy veřejných financí a chování mocných institucí vůči normálním lidem.