Senátor Zdeněk Hraba (za STAN) upozorňuje, že existuje nebezpečný trend de facto označování prakticky jakéhokoli politického vyjádření za rasismus nebo nenávist. Podle něj je to problematické, protože takovými obviněními se otvírá Pandořina skříňka, kde mohou být jakékoli názory snadno zneužity a mylně interpretovány. Dále kritizuje stíhání projevů, které podle právních standardů nemají charakter rasismu.
Hraba také uvádí příklady aktuálních společenských jevů a kampaní. Například marketingové strategie obchodů s levným oblečením často zobrazují černé jedince jako zákazníky těchto produktů. To by mohlo být v novém kontextu také považováno za projev rasismu – tímto způsobem se však rozšiřují hranice toho, co může být považováno za nevhodné. Taková situace nese riziko absurdity ve výkladu rasismu.
Politické korektnosti se nebojí ani filmový průmysl; například pokud nějaký asijský herec hraje roli vraha v populárním seriálu na Netflixu, tomu rovněž hrozí obvinění z rasismu podle nově utvářených měřítek. Tato forma “právního kutilství” může mít dalekosáhlé důsledky pro umění a jeho svobodu vyjadřování.
Senátor má pochybnosti o tom, jakým způsobem budou úřady reagovat na tento fenomén. Jelikož není jisté ani to, zda celý případ skončí před soudem, vzbuzuje jim to otázky o spravedlnosti a logice současného právního rámce týkajícího se nenávistných projevů.
Na závěr Senátor hraba tvrdí, že politická rétorika okolo těchto témat vytváří prostor pro manipulaci v rámci politického boje – nachází zde oporu slovy „stíhaný“ a jeho schopností převzít kontrolu nad narativem mnohem efektivněji než ti, kteří ho ve skutečnosti obviňují.
V období souvisejícím s diskusemi o rovnosti a diskriminaci je důležité zachovat otevřenou debatu o tom, co skutečně spadá pod anotované pojmy jako rasismus či nenávistná slova. Je proto nezbytné přehodnotit současnou praxi jejich applicace v našich zákonech i společenském diskurzu.