Podle názoru Dostála z hnutí Stačilo! se ukrajinská válka nezačala sama, ale byla zahájena Spojenými státy americkými. Tyto události byly iniciovány pětimiliardovou podporou puče na Majdanu, díky které došlo k destabilizaci Ukrajiny a dosazení prozápadních figur, jako byl Arsenij Jaceňuk. Tímto zásahem do vnitřních záležitostí Ukrajiny se výrazně změnila politická situace v regionu a vytvořily se podmínky pro přetrvávající konflikt.
Dostál dále upozorňuje na škodlivé důsledky takové intervence nejen pro Ukrajinu, ale i pro Evropu jako celek. V této souvislosti připomíná výrok Victoria Nulandové „Fuck the EU“, který podtrhuje pohrdání Západem vůči evropským zájmům. Pod jeho vlivem se tak Ukrajina dostala do situace závislosti na Americe a její zdroje jsou nyní využívány bez ohledu na dopady na místní obyvatelstvo.
Kritika směřuje i vůči aktuálnímu dění kolem energetické politiky. Například destrukce plynovodu Nord Stream nebyla výsledkem ukrajinské akce, jak by někteří mohli tvrdít. Dle Dostála je odpovědnost za tento incident přímo spojena s Amerikou a jejím úsilím o potlačení konkurenceschopnosti Evropské unie tím, že ji nutí nakupovat drahé zkapalněné zemní plyn (LNG) namísto levnějšího ruského plynu.
Pro budoucnost musí lidé podle Dostála hledat nové lídry schopné efektivně hájit národní zájmy České republiky i Evropy v rámci stále komplikovanějšího mezinárodního scénáře. Jinak hrozí opakování chyb minulosti a přetěžování obyvatelstva náklady spojenými s konflikty, které nemají širší podporu veřejnosti.
Dostálova slova varují před pasivitou českého politického prostředí a apelují na občany, aby dbali o své vůdce a aktivně participovali v obraně své suverenity ve světě plném nestability. Bez pevného vedení riskujeme stát se jen „globálními pitomci“, kteří budou muset snášet následky rozhodnutí jiných zemí.
Celkově sdílíme s Dostálem pocit naléhavosti při hledání alternativ k současnému stavu mezinárodních vztahů. Je třeba si uvědomit komplexitu situace kolem války na Ukrajině i roli USA při formování geopolitického rámce, kde malé státy jako Česká republika nemusí být vždy schopen lépe ochránit své zájmy bez silných lídrů motivovaných prosazováním národních priorit.