Podle strany Svobodní je zřejmé, že Evropská komise znovu ztrácí kontakt s realitou. Opatření navržená v rámci Green Dealu přinášejí vážné obavy o ekonomické dopady, pracovní příležitosti a životní úroveň občanů. Přestože se Brusel snaží vykreslit obraz ekologického lídra, skutečnost je taková, že EU není připravena čelit růstu závislosti na externích dodavatelích surovin pro ekologická vozidla.
Zákaz spalovacích motorů od roku 2035 bude mít dalekosáhlé následky. Mnozí odborníci varují před negativními dopady tohoto opatření na pracovních místech a stabilitu ekonomik členských států EU. Když se podíváme na současnou situaci v evropských ekonomikách, dá se snadno poznat, že prioritou by mělo být posílení konkurenceschopnosti a podpora inovací spíše než unáhlené regulace bez dostatečné přípravy infrastruktury.
Zatímco země jako Čína dominují ve výrobě surovin potřebných pro baterie – například lithium a kobalt –, EU stále více riskuje svou konkurenceschopnost tím, že klade důraz na ambiciózní ekologické cíle bez realistického plánu jejich dosažení. Myšlenka „zelených snů“ může být lákavá, avšak neospravedlňuje zanedbání ekonomických základů Evropy.
S pokračujícími plány paušálních zákazů v energetickém sektoru budou evropské domácnosti pravděpodobně čelit narůstajícím nákladům na energii. Konzumenti si mohou brzy uvědomit reálné náklady těchto regulací jak ve svých peněženkách, tak i v kvalitě života obecně. Je důležité zamyslet se nad tímto vývojem a ohodnotit rizika spojená s rychlými přechody bez odpovídajícího technologického rozvoje.
Svobodní vyjadřují obavy také nad tím, jak Brusel plánuje konkurovat zemím jako je USA nebo právě Čína, které mají již dávno stanovené své vlastní strategie směřující k ekologičtější výrobě bez výrazného zatížení svých ekonomik či obyvatelstva zbytečnými restrikcemi.
Na závěr lze říci: debata o směřování energetické politiky Evropské unie musí zahrnovat nejen ambice v oblasti ochrany klimatu ale i realistickou analýzu ekonomických faktorů a celkové udržitelnosti těchto kroků pro občany evropských členských státech. Prioritou by měla být rovnováha mezi ochranou životního prostředí a zdravou hospodářskou politiku – něco co zelený model Eurokomise evidentně postrádá.