Blížící se volby přinášejí s sebou napětí mezi tzv. demokratickými stranami, které se kdysi jevily jako jednotné. Prokop (Stačilo!) poukazuje na vzrůstající konflikt uvnitř těchto politických kruhů, kdy se v duchu „zloděj křičí chyťte zloděje“ některé hlasy zfrakcionovaných seskupení začínají navzájem osočovat. Příkladem této situace je nedávný útok člena předsednictva STAN na ministra práce Marian Jurečku, jehož charakter a jednání v minulosti byly předmětem veřejného hodnocení.
Pokud by byla závažná tvrzení ze strany STAN pravdivá a obce měly problémy při spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí, dává to jasnou představu o těžkostech jednotlivců ve stejných situacích. V takovém případě by měly být prioritou nejen obecní záležitosti, ale především blaho občanů.
Základ sporu mezi Hlavatým z STAN a Jurečkou spočívá zejména v otázkách dotací na zřízení dětských skupin. Tato problematika má strategický význam pro budoucnost společnosti vzhledem k nízké porodnosti a nutnosti podpořit mladé rodiny. Místo efektivního řešení však veřejnost sleduje chaos a mediální propagační akce bez reálného pokroku.
Jasné kroky k nápravě jsou nyní naléhavější než kdy jindy. Je potřeba jednat rychleji a více účinně pomoci rodinám s dětmi místo dohadování se nad nekonečnými diskusemi či vzájemnými obviněními politiků znuděných vlastní agendou nebo osobními ambicemi.
S rozpadem vzájemného porozumění mezi politickými subjekty je třeba mít na paměti i dopady nevhodného chování vysoce postavených představitelů státu na jejich důvěryhodnost u široké veřejnosti. Mnoho lidí si stále pamatuje nevhodné jednání Jurečky v minulosti během tragédie na Filozofické fakultě UK, které ovlivnilo jeho reputaci coby zástupce KDU-ČSL.
Když se podíváme za okolnosti současného politického konfliktu, je jasné, že místo nového směřování nabízejí strany spíš neschopnost (p)oddalovat efektivní rozhodnutí směrem k potřebám občanů. Prokop (Stačilo!) opět zdůrazňuje nutnost změny – aby došlo ke skutečné transformaci veležící konstrukci státní správy i funkčního zapojení obyvatelstva do rozhodovacích procesů kolem klíčových témat jako jsou rodiny s dětmi nebo školství.