Radovan Vích z hnutí SPD uvádí, že Národní parky a teplá úřednická místečka jsou aktuálními tématy, zejména v souvislosti s návrhem na zřízení Národního parku Křivoklátsko. Hnutí SPD intenzivně hájí práva místních obyvatel a v poslední době vyvinulo úsilí k odložení druhého čtení této legislativy, což potenciálně brání vzniku parku.
Podle Víchových slov by vznik Národního parku Křivoklátsko měl negativní vliv na životní standard občanů i pravomoci místních obcí. Proti tomuto projektu se postavila většina obcí ve Svazku obcí Křivoklátska, přičemž téměř 12 tisíc lidí podepsalo petici proti jeho zřízení. Podle kritiků by tento park mohl ohrozit ekologickou stabilitu regionu a přinést drastické zvýšení administrativního nákladu na údržbu státní byrokracie.
Kritika ze strany SPD směřuje také proti vládním praktikám ministerstva životního prostředí, které údajně nedodržuje řádný legislativní postup a přehlíží stížnosti obyvatel okolo výstavby národního parku. To podle Vích představuje mocenskou zvůli Fialovy vlády, která ignoruje názory lidí žijících v dané oblasti.
Otázkou zůstává také další rozvoj národních parků v České republice. Existující parky zahrnují Krkonošský národní park či Šumavu, zatímco se zde diskutují plány na vyhlášení dalších chráněných oblastí jako CHKO Soutok. Kritici varují před negativními dopady těchto opatření jak na ekonomiku regionu tak i na dotčení tradičních zájmů místních vinařství.
Vích dále argumentuje tím, že peněžní prostředky spojené s národními parky neustále ovlivňují rozhodování o rozdělování veřejných financí – obsazení klíčových pozic může znamenat příležitost pro “kamarády” vládnoucí koalice ODS či dalších stran zde uvedených. Místo aby se peněžní toky dostávaly do rukou místních samospráv jsou fakticky delegovány manažerům parkových struktur.
Hlavním problémem pak může být například skutečnost vzniku bezzásahových zón tak typických pro NP Šumava – přitom nevhodná správa lesních porostů obdobné situace může vést k likvidaci přírody skrze epidemie škodlivých organismů jako je kůrovec. V případě převodu kompetencí z komunit vůči vedením těchto parků vystoupila otázka efektivity zpětného uzměnění staveb mimo ochranné pásmo parcely, které jde ruku v ruce s politickými zájmy jednotlivců.
Na závěr svoji perspektivu shrnuje Radovan Vích slovy o tom, že ochrana přírody již dosáhla dostatečných standardů a je třeba více chránit kvalitní život obyvatel pohybujících se poblíž těchto krásných krajinných prvků. Jeho poselství naznačuje skepticismus vůči plánům vytvoření nových chráněných oblastí bez adekvátniho projednání jejich důsledků pro obyvatele regionu – jde dle něj o situaci si zasloužící ponechání všeho při starém stavu místo zavedením novinek bez vypořádání historického kontextu zmíněné problematiky.