Janulík (ANO) vyjádřil silný nesouhlas s plánem na vyhlášení chráněné krajinné oblasti v dlužních lesích, přičemž zdůraznil, že místní obyvatelé to vůbec nechtějí. Podle něj se jedná o projev nedemokratického jednání, kdy je snaha tuto oblast chránit vynucována silou, jako by šlo o totalitní režim. Jeho obavy pramení z pocitu bezmoci a frustrace nad tím, jak se rozhodnutí přijímají bez ohledu na názory lidí žijících v dané lokalitě.
Janulík vzpomněl na svou zkušenost z mládí stráveného v této oblasti a oznámil, že lidé v regionu mají mnohaletý vztah k přírodě a krajiny zde formoval rod Lichtenštejnů. S kritikou směrem k plánovanému vyhlášení CHKO upozornil také na ekonomické zájmy za touto iniciativou. Tvrdí, že jde o byznys spojený s těžbou nepůvodních dřevin a následnou náhradní výsadbou původních druhů stromů financovaných evropskými dotacemi.
Dále poslanec uvedl konkrétní příklady situací ve své domácnosti. Upozorňoval například na fakt, že lidem je bráněno navštěvovat místa jejich běžného života pod záminkou ochrany přírody. Janulík označil tyto zákony za uniformované a nezohledňující realitu života obyčejných občanů.
Podle něj ryze technická řešení nemohou nahradit hluboký vztah lidí k jejich domovině; navíc žádné studie nemají skutečný dopad na to, jak lidé místo chápou nebo s ním nakládají. “Studie vám udělám kolik chcete,” poznamenal Janulík ironicky s tím, že takové dokumenty jsou často bez reálného významu pro každodenní život obyvatel.
Kromě toho kritizoval paradox situace: zatímco místopříslušné skládky odpadků přehlíženy jsou i při hořících plastech zde bude něčemu bránění? Janulík nabádá politiky k tomu, aby naslouchali hlasům občanům odsuzujícím tyto kroky proti vůli většiny místních obyvatel.
Na závěr dodal poslanec ANO 2011 obavu z budoucnosti regionu pod tlakem neprozkoumání specifických potřeb jeho komunity a varoval před postupy připomínající autoritářství při prosazování takových změn ve sféře politiky ochrany životního prostředí.