Jiří Randula za stranu Svobodní vyjádřil svůj nesouhlas s manipulací historie, zdůrazňující, že není správné ji falšovat nebo dodatečně přikrášlovat. V kontextu osvobození Československa Rudou armádou v roce 1945 se objevují snahy spojovat tento historický moment s negativními následky, jako byla instalace komunistického režimu a osudová okupace v roce 1968. Takové propojení událostí je podle něj urážkou památky všech těch, kteří během tohoto osvobozovacího procesu přišli o život.
Randula dále podotýká, že naši předkové vítali vojáky Rudé armády s otevřenými náručími a květinami. Bylo to odrazem jejich realistického hodnocení situace té doby a je důležité na tuto skutečnost nezapomínat. Upozorňuje na to, že bez obětí jednotlivých vojáků by mnozí z nás nemuseli dnes existovat a ti, kteří by zde možná zůstali, by hovořili německy.
I když vyzdvihuje zásluhy západních spojenců při porážce německého nacismu – zejména odvahu Velké Británie během let 1940-1941 –, nepopírá klíčovou roli Rudé armády při osvobozování českého území. Podle něj je historickým faktem rozhodující vliv této armády na události spojené se svobodným prostorem po druhé světové válce.
V období následujícím po skončení války opustila Rudá armáda naše území v roce 1945. Nicméně komunistická moc byla účinně nainstalována až za aktivního přispění domácích příslušníků i politických vůdců v letech následujících po válce. V této souvislosti poukazuje Randula na svobodné volby z roku 1946, které nebyly manipulovány jako později.
Dále připomíná pasivitu některých politiků ve chvíli nástupu komunistické totality v únoru 1948; mezi nimi byli i E. Beneš a J. Masaryk, jejichž opomenutí ústavních možností vedlo k vážným důsledkům pro demokracii v našem státě. Invasivní síly v roce 1968 nemohou být jednoduše promítány do pozitivního osvobození z předchozích let; tato chronologie musí být jasně viditelná.
Na závěr apeluje na ty občany, kterým nejsou dějiny jasné: doporučuje vytvořit si časovou osu relevantních událostí od roku 1938 přes různé milníky až po rok 1968 a více takto pochopit složitost tehdejších situací i mechanismy moci ve státním aparátu plynule navazující na vývoj československé historii.