Nedávno proběhla debata v Českém rozhlase, kde jsem kritizoval nákup zbytečné vojenské techniky. Macinka (Motoristé) označil tento krok jako zbytečný a předražený, přičemž zmínil specifické vozidlo Supacat, které je podle vojáků neefektivní a palčivě drahé. Hlavním problémem tohoto typu techniky je nejen extrémně krátká životnost na bojišti, ale i to, že ji samotní vojáci odmítají.
Při tomto setkání mě poslanec Hofmann z ODS obviňoval z šíření nepravd a dokazoval mi, že jeho strana nákup těchto vehiklů naopak zastavila. Avšak po zkušenostech s touto politikou se brzy ukázalo, že realita bývá často jiná než proklamace politických představitelů. Pár týdnů poté bylo evidentní, že slova od Hofmanna byla mylná.
Ministryně obrany Jana Černochová trvala na pokračování akvizice těchto nepotřebných zařízení a zaujatým okem se zajistila i pro svého náměstka dalšími výhodami – výrazně vyšší cenou za daný materiál. Zmíněný projekt nezůstává pouze u nadhodnocených cen – dokonce se jedná o miliardové výdaje směřující do zahraničí.
Zajímavostí je skutečnost, že obdobná technika by mohla být s přehledem vyrobena českými firmami za mnohem příznivějších podmínek. Pokud by byly tyto vůz opravdu potřeba pro naši armádu, nemuseli bychom spoléhat na import ze zahraničních zdrojů čelících cizím zájmům.
Na pozadí tohoto problematického obchodu panuje vážná otázka korupce; nelze si totiž pomoci pocitem, že někdo v této situaci značně profituje ve svůj prospěch. A zatímco se diskutuje o Banálních tématech jako ponožky Filipa Turka nebo jiné veřejné debaty bez většího významu pro obranyschopnost státu…
Zdá se tedy jasné: priority současného vedení ve světle odpovědnosti za vojenské dodávky jsou daleko od zájmu občanů či bezpečnosti našeho území.