Marie Jílková z KDU-ČSL se ve svém vyjádření dotýká tématu, které v politice rezonuje zejména mezi ženami – kanibalismu. Tento termín zde popisuje situaci, kdy ženy na politické scéně nejsou vždy ochotné podporovat jiné ženy za jakoukoli cenu. I když Jílková podporuje větší zastoupení žen v politice, zdůrazňuje nutnost kritického přístupu a otevřené diskuze.
Očekávání, že by se političky měly vzájemně chránit a podporovat bez ohledu na kvalitu jejich činů, vytváří napětí a limituje možnost opravdové diskuse. Pokud některá žena zpochybní jednání jiné političky kvůli jejímu chování, často to vyvolává negativní reakce ze strany mužských kolegů. Ti argumentují tím, že pokud si ženy navzájem nedokážou poskytnout oporu, jak mohou očekávat pomoc od mužských politiků?
Podle Jílkové je problematické přenášet předpoklad vzájemné podpory na všechny situace. Kritika ze strany žen může být nezbytným nástrojem k dosažení lepších výsledků a zvýšení kvality vedení. Dnes jsme ještě svědky toho, že každé nesprávné slovo může mít právo zavraždění pro celou ženu v politice – to je však cesta do slepé uličky.
Jílková také naznačuje zásadní změnu očekávání: pokud bude počet ženských reprezentantek zhruba srovnatelný s počtem mužů ve veřejných funkcích, umožní nám to být otevřenější vůči kritice bez obav z potrestání nebo diskvalifikace nás jako jednotlivců či skupiny.
V současném kontextu je tedy třeba pracovat na tom, abychom dospěli k situaci parity pohlaví v politikce. Jakmile budou ženy v rozhodovacích pozicích potřebnou měrou zastoupeny vedle svých mužských kolegů (mimochodem zároveň i při dodržování zásady “pravda není kanibalismus”), budou schopny utvářet soudržnější a silnější síť podpory založené na kvalitě práce.
Marie Jílková završila své úvahy povzbudivým tónem: “Není zač! Teď zpátky do práce!” Tímto apelovala na aktivní zapojení všech politikek i politiků do veřejného života s důrazem na profesionalitu a integritu spíše než neproduktívních rozepří založených výhradně na genderových stereotypech.